Kapitola 67

Když tam seděl s úsměvem na tváři, všiml jsem si, jak nepřemožitelný se musel cítit. Chtěl jsem ho kurva srazit. Řekl jsem: "To máš za to, že se mi snažíš proniknout do mysli." Muž v křesle řekl: "Jsem král Orfeo Umbra. Nikde se ,červím'. To je prostě příliš slizké." Řekl jsem: "Jsem Alfa Daniel Riggs. Nenechám se nikým ovládat... Zvláště vy."

Král Orfeo si povzdechl, jako by ho tento rozhovor unavoval: "Čemu vděčím za tuto návštěvu?" Řekl jsem: "Nech vlkodlačí království na pokoji a dožiješ se dalšího roku. Nedělej to a tvoje vláda skončí tady a teď spolu se zbytkem tvých upírů. Už jsme zabili stovky." Král Orfeo se usmál a řekl: "Ale mám jich tisíce." Usmál jsem se a řekl: "Ach, já vím. Král Uther z dračího království a devět dalších draků je venku a zabíjí je. Oh! A královna Winnie z království čarodějnic posílá pozdravy spolu s deseti svými čarodějnicemi."

Král Orfeo zbledl o něco víc, než už je, a řekl: "Mohu vytvořit tolik, kolik chci." Řekl jsem: Ale k tomu je musíte umět kousnout. V tu chvíli otevřel ústa, aby promluvil, popadl jsem kladivo a praštil jsem ho s ním do tlamy. Vylomilo mu to všechny zuby. Pak jsem zvedl dřevěný kůl, který hodila jedna z čarodějek, a vrazil mu ho do hrudi. Nezemřel okamžitě. Seděl tam a křičel, když jsem vytvořil ohnivou kouli velkou jako jeho hlava a rozbil se mu do obličeje.