Kapitola 19

Cítil jsem, jak se mi ruce obtočily kolem paží az mého hrdla vyšel přidušený výkřik.

Strach byla mocná věc. Nikdy jsem to nezažil naplno. Strach ochromuje mysl a zatemňuje smysly. Strach vyvolává naše nejanimálnější sklony, vytlačuje z mysli vše, co nás dělá lidmi, ve snaze uniknout, přežít.

Nedíval jsem se do očí osoby, která mě popadla, ani jsem to nechtěl. Hrdlo mi projel přiškrcený výkřik, když jsem zvedl ruce, abych se bránil. Síly, které jsem kdysi měl, ubývaly, ale co zbylo, využil jsem naplno. Kopal jsem, bil pěstí a drápal osobu, která se mě dotýkala.