Kapitola 30

Smích mi ve vlnách padal ze rtů a já si uvědomil, že jsem se tak dlouho opravdu nezasmál.

Garrett seděl na svém místě a na tváři se mu objevil zmatený výraz, když mě pozoroval. Bylo uklidňující vědět, že v rodině nastal duševní úpadek, ale nedávalo mi to moc naděje do budoucna.

Můj nevyzpytatelný smích utichl a zůstal jsem párkrát zhluboka dýchat.