Kapitola 2

Probudil mě zvuk mého starého budíku. Bylo šest ráno, takže mi zbývalo dost času se připravit a dojít do školy

Melissa už byla v práci a Frank obvykle spal do 11 hodin nebo později.

Vylezl jsem z ložnice do koupelny a dělal jsem co nejméně hluku. Frank byl absolutní noční můra, pokud jste ho probudili.

Vešla jsem do koupelny a učesala si dlouhé čokoládově hnědé vlasy. Všichni na Melissině straně rodiny měli extrémně světlé blond vlasy. nutí mě vyniknout ještě víc. Také mám tento vzácný stav zvaný Heterochromia lridum, díky kterému mám oči dvě různé barvy. Zatímco mé levé oko bylo neuvěřitelně světle modré, moje pravé oko bylo tmavě čokoládově hnědé.

Moje babička zřídka kdy mluvila o mém otci, ale když to udělala, zmínila se, že měl také stejný stav.

Měl jsem pocit, že to byl důvod, proč Melissa neměla ráda mě, moji vlastní matku. Mezi ní a mým otcem se stalo něco špatného, což vedlo k tomu, že nás dva opustil.

Babička dostávala každý měsíc tajemný šek, vždy vypsaný na mě. Ve chvíli, kdy jsem se nastěhoval k Melisse, začala dostávat šeky i ona. Jediný rozdíl byl v tom, že je použila pro sebe a pro Franka.

Podíval jsem se do zrcadla a zamračil se. Neustále jsem se cítil jako abnormální chůze. Zatímco jsem měl na staré škole kamarády, vždycky se našly děti, které mě kvůli mému stavu šikanovaly. Trvalo mi dlouho, než jsem tu část sebe sama přijala a zjistila, že je krásná.

Navlékla jsem na sebe jednoduchý a nenápadný outfit. Jednoduché úzké džíny, bílé tílko a černá bunda. Smyslem bylo splynout.

Popadl jsem granola bar, který jsem včera koupil, a odešel z domu. Postupoval jsem podle dívčiných instrukcí a byl jsem rád, že škola není moc daleko. Procházka mi zabrala polovinu času a než jsem došel do školy, parkoviště bylo téměř plné. Studenti vyskočili z aut a zamířili k předním dveřím. Vzduch kolem nás naplnily klábosení a konverzace.

Zařadil jsem se do davu studentů a snažil se zapadnout.

Moje první zastávka byla kancelář, kterou se mi podařilo najít celkem snadno. Ze stropu visel velký nápis upozorňující na malou kancelář.

"Tak ahoj, drahá." Usmála se na mě baculatá žena ve fialovém svetru a kulaté brýle jí visely nízko na obličeji. "Jsi tu nový?"

Kývl jsem na ni a věnoval jí lehký úsměv: "Aurora St. Claire."

Jako dítě jsem dostal otcovo příjmení, a zatímco Melissa trvala na tom, abych si ho změnil na Frankovo příjmení, odmítl jsem.

"Krásné jméno." Žena se usmála a prohrabala se hromadou papírů. "Tady jste paní Aurora." Usmála se na mě.

"Děkuju." Usmál jsem se na ni a otočil se k odchodu z kanceláře.

Díval jsem se dolů na rozvrh hodin, který mi dala, když jsem do někoho vrazil.

Myslel bych si, že je to cihlová zeď, nebýt silného zápachu kolínské.

Zadkem jsem s žuchnutím dopadl na podlahu a chodba rychle ztichla.

Podíval jsem se na osobu, do které jsem vrazil a spadla mi čelist.

Přede mnou stála dvě, velmi velká a velmi naštvaná dvojčata. Nikdy jsem neviděl dva kluky, kteří by vypadali tak, jak vypadali, jako by patřili na obálku časopisu místo na střední školu.

Oba měli uhlově černé vlasy, silné linie čelistí a extrémně tmavé oči. Oba byli extrémně svalnatí, ale měli ve svém těle atletickou štíhlost. Jedno z dvojčat mělo na bocích a vzadu oholené vlasy, ale nahoře dlouhé. Druhé dvojče mělo vlasy až po uši, ale vypadalo to tak rozcuchaně, o jaký se ostatní chlapi pokoušejí, ale nedaří se jim to dosáhnout. Každý z nich byl svým způsobem nádherný.

Jednomu z dvojčat se na paži držela vysoká blondýnka a na tváři ve tvaru srdce se jí objevil nevěřícný úšklebek.

"Co to sakra má s očima?" Vysoká blondýnka se ušklíbla a shlížela na mě, jako bych byl odpad.

Sotva jsem se podíval na blondýnku, moje oči stále blikaly na dvě božská dvojčata stojící nade mnou. Podívali se na sebe, jako by spolu vedli nějaký tichý rozhovor.

Potlačil jsem nutkání protočit oči, ale moje ústa odpověděla bez varování. "Je to podmínka."

"Zatracený zrůda." Blondýnka si odplivl. "Dávej si pozor, kam půjdeš příště."

S těmi posledními slovy těžce atraktivní dvojčata a vysoká blondýnka odešli. Dvojčata mi neřekla jediné slovo a já si nebyl jistý, jestli je to dobře nebo špatně. Pohled v jejich očích byl chladný a já měl pocit, že se dívám do očí svých nových tyranů.

Zůstat sám se sebou se už ukázalo jako noční můra.

Zvedl jsem se z podlahy a nějak se mi podařilo najít svou skříňku. Nemohl jsem si pomoct a neprohlédl jsem každou chodbu. Nějaká malá část mě chtěla znovu vidět dvojčata, nechat své oči znovu se po nich toulat.

Po strohém rozhovoru se sebou samým o splynutí a neupozornění jsem se jim dál za každou cenu vyhýbal.

Moje první třída neměla ani nádherná dvojčata, ani průměrnou blondýnku. Učitel mě ukázal na sedadlo vzadu a já si lehl vedle dívky s velkými brýlemi a kudrnatými zrzavými vlasy.

Věnovala mi malý úsměv a řekla mi své jméno.

"Jsem Tori." Kudrnatá zrzka se na mě usmála a já mu to vrátila s malým úsměvem sobě vlastním.

Odkašlal jsem si a rozhlédl se po zvědavých studentech kolem nás, "Jsem Aurora."

"Wow, úžasné jméno." Tori přikývla a čmárala na kus papíru.

Pokrčil jsem rameny: "Vybral to můj otec."

"Můj táta mě chtěl pojmenovat Charlie." Tori se na mě zděšeně podívala a já se zachichotala. "Mimochodem, tvoje oči vypadají úžasně."

"Díky." Usmála jsem se, komplimenty o mém stavu očí se zdály být vzácné.

"Můj kamarád z dětství měl to samé, ale jen na jedno oko." Tori se na mě usmála.

Většinu hodiny jsem strávil povídáním s Tori a snažil jsem se nenápadně klást otázky o božských dvojčatech, na která jsem doslova narazil.

"Ach ta dvojčata." Tori zčervenala, když se zamračila na svůj papír. "Kade a Alec."

"Který je který?" Zamračil jsem se. Zdálo se, že jejich jména dokonale zapadají do jejich osobnosti špatného chlapce.

Tori se zamračila: "Vždycky si je pletu, ale jsem si docela jistá, že ten s delšími vlasy je Alec a ten druhý je Kade."

"Ach dobře." přikývl jsem.

Jak jsem chtěl, nemohl jsem je dva dostat z hlavy. Způsob, jakým se na mě dívali, byl chladný a cítil jsem se divně. Přesto jsem na ně stále myslel.

"Být tebou bych se s nimi nepletl." Tori zavrtěla hlavou. "Spí kolem, hodně."

"Neměl jsem to v plánu." Zavrtěl jsem hlavou.

Tehdy a tam jsem si slíbil, že se s dvojčaty nebudu plést. Ne, že by někdy šli za někým, jako jsem já. Vypadalo to, že jsou stejně zamilovaní do okouzlujícího dívčího typu.

Já byl úplný opak. Mám sklon držet se sám sebe a většinou jsem byl úplně nemotorný.

Tento víkend jsme s Tori společně plánovali, zatímco jsme si povídali. Řekla mi, jak pracuje v této restauraci ve městě, a dokonce mi nabídla, že mi sežene práci servírky.

Řekla mi, že mě zítra po škole sveze na pohovor v restauraci.

"Není to luxusní nebo tak něco, ale je to nejúžasnější, co v tomhle městě máme.* Tori pokrčila rameny. "Dostaneš ale slušné tipy, když umíš být koketní."

Zasmál jsem se, "Nemám ponětí, jak být koketní."

Rozhodně jsem se bála pracovat jako servírka. Zdálo se, že moje nemotornost se zvyšovala tím nervóznějším | stal se a to poslední, co kdo chtěl, byla servírka, která na ně rozlévala nápoje.

"Naučíš se. To přichází s prací." Tori pokrčila rameny.

Cítil jsem se jako! měli jsme šťastný den, když jsem šel na další hodinu a viděl Tori sedět vzadu.

Další hodinu jsme strávili pokračováním našeho rozhovoru.

"Lidé tady opravdu nejsou špatní." Tori se usmála. "Bez problémů přežiješ, pokud se budeš vyhýbat Grace a jejím přátelům."

"Milost?" zamračil jsem se.

"Blonďatá dívka, která se motá kolem dvojčat." odpověděla Tori a konečně jsem mohl to jméno přizpůsobit obličeji. Grace byla supermodelka, která mě nazývala podivínkou. Skvělý začátek.

"Myslím, že už jsem to pokazil." zamračil jsem se.

Tori se otřásla: "Jen se odteď úplně vyhýbaj dvojčatům. Momentálně je s Kadem a je super majetnická."

Byl jsem více než šťastný, že jsem dal Tori na radu, ale zdálo se, že mé štěstí konečně přešlo.

Moje další třída měla obě dvojčata. Seděli sami u čtvercového stolu laree. Málem mi srdce vypadlo ze dna, když mi učitelka řekla, abych si sedl k jejich stolu. Když jsem kráčel směrem dozadu, moje noha narazila do nohy něčího stolu a málem jsem spadl na zem. Podařilo se mi zachytit se včas a ignorovat posměšky ostatních studentů.

S hořící tváří a převracejícím se žaludkem jsem klesl ke stolu dvojčete. Vyhýbal jsem se veškerému očnímu kontaktu s nimi, dokud jsem nemohl dostat své bouřící srdce pod kontrolu.

Cítil jsem, jak se do mě vpálily dva páry očí a roztřeseně jsem si povzdechl. Otočil jsem hlavu a setkal se s pohledem obou dvojčat. Ti dva seděli naproti mně u stolu a jejich tmavé oči se zavrtávaly do mých.

Sedět tak blízko u nich bylo požehnáním i prokletím. Bylo to požehnání, protože jsem si je mohl mnohem lépe prohlédnout. Zblízka byly mnohem opojnější.

Kade byl o něco svalnatější než jeho bratr, ale jejich tváře byly téměř totožné. Plné obočí následované dlouhými řasami a baculatými rty. Jak jsem tam mlčky seděl, snažil jsem se vybrat mezi těmi dvěma a prostě to nebylo možné. Ti dva byli stejně neuvěřitelně atraktivní a já si prostě nedokázal vybrat.

"Podívej, Kade." Alec se ušklíbl a jeho hlas byl zabarvený pobavením. "To je ta holčička s divnýma očima."

Cítil jsem, jak se mi zachytil hlas v krku při zvuku Alekova hlasu. Po okrajích byl hluboký a drsný.

Kadeovy plné rty se zvedly v úšklebku, zatímco jeho chladné oči mě projížděly. "To je ta dívka, o které Grace mluvila?"

"To je ta, která nehlídala, kam jde." Alec se na bratra usmál.

Oba mluvili se mnou a o mně. Jako ta neuvěřitelně svůdná a chytrá dívka, kterou jsem, jsem tiše seděl a snažil se na ně nenasávat.

Ti dva věděli, jak jsou atraktivní, to bylo naprosto zřejmé. To neznamenalo, že se museli chovat jako kreténi. Začínal jsem litovat své zvláštní a okamžité přitažlivosti k dvojčatům.

"Nevšiml jsem si." Kade se ušklíbl a já zadržel nutkání ucuknout.

I když mě Frank nadává, když je opilý, člověk by si myslel, že už jsem na to zvyklý. Z jakéhokoli důvodu mi to, co řekla dvojčata, ve skutečnosti vadilo a bylo pro mě mnohem těžší je ignorovat než Franka.

"Podívej, Kade." Alec se usmál. "Malá panenka se nás snaží ignorovat."

Srdce mi poskočilo, jak mi říkal. Nemohl jsem přijít na to, jestli to byla urážka nebo kompliment. Způsob, jakým se na mě oba dívali, mě vyděsil a něco hluboko ve mně lákal.

"Ignorovat nás to pro tebe jen zhorší, miláčku." Kade se mi zadíval do vlastních očí, jeho tmavé byly na mé kůži horké.

Srdce mi dál poskakovalo při jménech, kterými mě nazývali. Nebyl jsem obeznámen s hrou, kterou hráli. Hraniční šikana, a přesto vyvolávat tato jména, znělo to, jako by mě měli rádi. Nadával jsem si, že si vlastně myslím, že by mě mohli mít rádi. Proč bych ze všech lidí přitahoval pozornost dvou božských dvojčat.

I nadále jsem dvojčata ignoroval a Kade měl pravdu. Bylo to určitě horší.

Celá třída pokračovala v komentářích, které mačkaly moje tlačítka. Nebyl jsem si jistý, jestli ode mě chtějí odpověď nebo nějaký výbuch, ale nedal jsem jim to.

Nechali mě udělat veškerou práci sám, včetně projektu, který měl trvat týden.

Nebyl jsem si jistý, která třída je horší. Třídu, kterou jsem měl s dvojčaty nebo další třídu, tu, kterou jsem měl s Grace a jejími přáteli.

V mé další třídě byli Alec, Tori, Grace a ostatní její přátelé.

Měl jsem to štěstí, že jsem celou dobu seděl vedle Tori, ale Alec se dál culil a otravoval mě.

Z jednoho pohledu jsem poznal, že mě Grace absolutně nenáviděla a to se v dohledné době nezmění. Čím více pozornosti mi Alec věnoval, tím byla rozzlobenější. Bylo mimo mě, proč se zabývala bratrem svého přítele.

Nějak se mi podařilo přečkat zbytek školního dne. Každý den se skládal pouze z pěti extrémně dlouhých lekcí a já měl tu smůlu, že jsem měl obě dvojčata ve dvou z těchto lekcí.

Moje poslední hodina dne byla evm. Třída Gvm byla vždy nenáviděná. ale vím, že jsem to měl s oběma dvojčaty, jen to zhoršilo. ! byl přirozeně nekoordinovaný a pocit horkých pohledů dvojčat to jen zhoršoval. Naštěstí jsem mohl sedět, dokud mi nenašli uniformu navíc. Vědět! Oficiálně jsem začal posilovnu v pondělí mi udělalo velký uzel v břiše.

Než jsem si to plně uvědomil, uběhl celý týden. Frank byl stejně špatný jako vždy, ale udělal jsem, co bylo v mých silách, abych se vyhnul jakýmkoli konfrontacím nebo šikovnému chvatu na jeho konci.

Dvojčata mě dál trápila, oběma se podařilo mě naštvat a nechat zmatenou. Grace a její přátelé se vystupňovali od malicherných pohledů a hihňání se až po naprosto neslušné komentáře. S Tori jsme se sblížili, jakmile mě najali ve stejné restauraci, ve které pracuje ona, v malém italském místě uprostřed města.

Dokonce jsem si na jedné z mých hodin našla novou kamarádku, atletickou dívku jménem Autumn s pískově blond vlasy a velkýma modrýma očima.

Začal můj první víkend v Gruzii, jehož většinu plánuji strávit prací. Poté, co jsem si opatřil školní pomůcky a jídlo na týden, měl jsem spoustu peněz, které jsem potřeboval dohnat.

Nebyla jsem si jistá, jestli věci vypadají nahoru, nebo se pomalu usazují.