Kapitola 24

Byl jsem rozpolcen mezi svým zázračně se objevujícím dárcem spermatu a dvojčaty umístěnými u předních dveří. Každý se na mě s očekáváním podíval a čekal, až udělám první krok.

"To je moc." Vyhrkl jsem si potichu, cítil jsem se příliš vyčerpaný na to, abych se jen tak probudil.

V žádném případě jsem neplánoval nechat dvojčata dovnitř nebo déle bavit svého dárce spermatu. Jednoduše bych se stáhl zpět do své ložnice a předstíral, že se tento celý den nikdy nestal. Garrett a dvojčata by snad už byli dávno pryč.