Kapitola 6

Jízda autem byla trapná a tichá, když na mě Tori vrhla podezřívavé pohledy.

Byl jsi strašně červený, když jsem tě našel v hale. Tori na mě zvedla obočí.

Chtěl jsem jí říct pravdu, ale věděl jsem, že z toho nic nebude. Kdyby tato dvojčata byla opravdu tak ‚nedotknutelná‘, jak všichni tvrdili, k čemu by to bylo?

Pořád jsem byla úplně rozpolcená z toho, co se vlastně stalo. Dotkli se mě proti mé vůli, políbili mě proti mé vůli. Pokud to bylo všechno proti mé vůli, tak proč jsem si to tak užíval? Proč nějaká část mě chtěla, aby se to stalo znovu?

Dohnal jsem to k rozumnému šílenství a díky tomu byla dvojčata neodolatelně horká.

Poté, co milion a jedenkrát prohlásila, že jsem nevinná, mě Tori neochotně přestala vyslýchat.

Opatrně jsem se pohyboval po domě a málem jsem vyskočil radostí, když jsem viděl Franka chrápat na křesle.

Když jsem dokončil nějaký domácí úkol, padl jsem na postel a vztekle se dotkl hlavy

Už to ani nebolelo.

Tlumené zvonění mě vytáhlo z postele a já hledala ten mizerný telefon, který mi sehnala Melissa.

Naše sociální pracovnice prakticky požadovala po Melisse, aby mi poskytla mobil. Takže Melissa je Melissa a dala mi ten nejnižší možný telefon. Už jsem ani nevěděl, že vyráběli ty mohutné vyklápěcí telefony. Jediné, k čemu byl tento telefon dobrý, bylo volat lidem.

Ahoj? Povzdechl jsem si, už jsem věděl, kdo je na druhém konci.

Jediný, kdo na tento telefon volal, byl sociální pracovník.

Ahoj, Auroro.Jenny, moje sociální práce posledních pár let se zasmála. "Jen volám, abych tě zkontroloval a viděl, jak se všechno děje."

Všechno je stejné. Pokrčil jsem rameny: "Není to špatné, jen to samé."

Je mi líto, že to slyším, Auroro. Jenny si povzdechla, nebylo to žádné tajemství, Melissa mě nikdy nechtěla. "Právě jsme se dozvěděli, že tvůj otec na tebe posílá vypsané šeky, a chtěl jsem vidět, jak pomáhají."

Uchechtl jsem se: "Uplynuly roky a ty jsi dostal zprávu až teď?"

Zdá se, že váš otec je docela soukromá osoba. Jenny se zasmála. "Měli by dost rychle naplnit tvůj vysokoškolský fond."

Jo, kdybych nějaké dostal. ušklíbl jsem se a protočil očima.

Melissa očekávala další kontrolu každým dnem. Bezpochyby udělá nějakou posměšnou poznámku, jakmile ji obdrží.

Na druhém konci bylo pobavení: "Nedostal jsi žádné šeky?"

Melissa je dostala v pohodě. Pokrčil jsem rameny. Dávno jsem se vzdal přijímání jakýchkoli šeků, ne že bych chtěl něco od nepřítomného dárce spermatu.

Další dlouhá pauza.

Chápu. Jenny zněla podrážděně: "Díky za informaci. Auroro. Uvidím, co můžu udělat, abych to napravil."

Neobtěžuj se. Zavrtěl jsem hlavou: "Od té doby, co babička zemřela, jsem žádné nedostal a opravdu se mi nechce slyšet, jak na mě Melissa křičí."

Když to říkáš. Jenny zněla nepřesvědčivě.

Spánek tu noc nebyl snadný. Dvojče sužovalo mé sny, jako by mě mučení v reálném životě nestačilo.

Probudil jsem se ze spánku s několika přerývanými nádechy. Můj sen se odehrával ve škole, kde mi dvojčata vrhala kruté nadávky. Po urážkách mě odvlekli do skříně a pokračovali tam, kde v reálném životě skončili, takže jsem byl ještě zmatenější.

Byl jsem vymrštěn z postele, když vzduch prolomil třesk blesku. Déšť udeřil do domu a to, co jsem kdysi považoval za uklidňující, teď znělo zlověstně.

Rozsvítil jsem lampu a vytáhl se z postele. Chlad mého pokoje nijak neochladil mou rozpálenou pokožku. Pod hrubými doteky dvojčete jsem prakticky cítil husí kůži, jako by můj sen byl skutečný.

Opřel jsem si hlavu o chladné okno v ložnici a zahleděl se do deště. Žili jsme v části Kalifornie, která byla po většinu roku příšerně suchá. Všechno v Georgii bylo zelené a vlhké a já si nebyl jistý, jestli mi to připadá znepokojující nebo uklidňující.

Ozval se další výprask blesku a já uchváceně sledoval, jak blesk vyslal žlutý záblesk po lese vedle domu. Pod bledým měsíčním světlem bylo všechno úplně tmavé, ale blesk všechno osvětlil, než poslal les do tmy.

Stál jsem čelem proti chladnému sklu a v očích se mi odrážely zářivé blesky. Tu a tam se ozývalo ohlušující rachot hromu a přimělo mě trochu poskočit.

Přimhouřil jsem oči silněji na les pode mnou. Nemohl jsem říct, jestli to byl rušný vítr, nebo jestli ve větvích dole šustilo něco jiného. Blesk poskytl jen vteřiny jasnosti, než se vrátila tma.

V šoku jsem vyskočil z okna. Blesk se srazil dolů, osvětlil les a já si nebyl jistý, co jsem právě viděl.

Z lesa trčely dvě velmi velké chlupaté hlavy. Srst kolem jejich inteligentních očí byla tmavá jako noc. Na protáhlé čenichy jsem jen letmo zahlédl, ale kdybych se měl ptát, řekl bych, že to byli vlci nebo černý medvěd. Žili vlci a medvědi vůbec v Gruzii?

Co bylo nejvíce znepokojující, byla motyka, jak se zdálo, že dva vlci zírali přímo do okna mé ložnice.

Druhý den jsem zůstal doma ze školy a předstíral nemoc. Upřímně řečeno, nebyl jsem dnes na školu psychicky připravený. Neúprosné sny mě probudily a pohled na podivná zvířata mě udržoval vzhůru po zbytek noci.

Věděl jsem, že si Melissa nevšimne, když zůstanu doma ze školy. Jako obvykle byl Frank ten, na koho si měl dát pozor. Byl jsem odhodlaný strávit celý den ve svém pokoji a jen občas se odplížit ven na pauzu v koupelně.

Zacvakl jsem zámek na svých dveřích a schoulil se zpět do postele. Nebyl jsem si jistý, jak dlouho jsem spal, ale byl jsem víc než vděčný, že to byl klidný spánek. Moje sny nebyly sužovány Kadem a Alecem.

Den uběhl rychle a bez námahy, a jakmile přišly dvě hodiny, oblékl jsem se do práce. Naštěstí to nebyla dlouhá směna.

Nebyla jsem si úplně jistá, jestli se Tori objeví, aby mě vzala do práce, zvlášť když dnes chybím ve škole. Toriino auto překvapivě zajelo na příjezdovou cestu a já se plížil dolů.

Frank věnoval pozornost nějakému opakování fotbalového zápasu a já jsem vyrazil z domu.

Kde jsi dnes sakra byl? Tori se zamračila: "Nebyla jsem si jistá, jestli tě mám vyzvednout do práce nebo ne."

Zamračil jsem se: "Promiň, měl jsem krušnou noc."

Obtěžovala tě bouře? Tori se zamračila a namotala si pramen ohnivých vlasů kolem prstu.

Pokrčil jsem rameny: "Jo, probudilo mě to. Těžko jsem zase usnul. Potřeboval jsem jen pauzu, to je vše."

Příště dej vědět nějaké holce! Tori se ušklíbla a zavrtěla hlavou.

Nemám přesně telefon. Našpulil jsem rty. V žádném případě jsem neplánoval vytáhnout svůj mohutný vyklápěcí telefon. Raději žádný telefon než tento.

Tori se zamračila: "Ty nemáš telefon? Nemůžeš prostě dostat svůj vlastní plán?"

Ještě mi není osmnáct. Zamračil jsem se: "Navíc potřebuji doplnit své úspory."

Tori vypadala zmateně a nikdy mě nenapadlo, že by mohla být jednou z mnoha bohatších rodin ve městě.

Proč ji potřebujete doplňovat? Tori se zamračila.

Zasmál jsem se jejímu zmatení: "Už jsem utratil příliš mnoho peněz za jídlo, školní potřeby a oblečení."

Um, není to věc, se kterou by ti měli pomoci tvoji rodiče? Tori se zašklebila, čímž potvrdila můj předpoklad o ní.

Povzdechl jsem si: "Je to dlouhý příběh, ale starám se o sebe."

To nezní moc hezky. Tori zavrtěla hlavou.

Ne každý. Pokrčil jsem rameny a vyskočil z jejího auta.

Naštěstí Tori upustila od tématu konverzace a začala nové.

Stěžovat si na Kylea byla jedna z jejích oblíbených věcí. V jednu chvíli jsem si skoro myslel, že je do něj nějak divně zamilovaná Tori se neochotně přiznala, že před dvěma lety chodila s Kylem , a tvrdě se to naučila, když ji opustil kvůli jiné dívce.

První polovina mé směny probíhala perfektně. Kolem čtyř hodin se mi podařilo narazit na další servírku a potřísnit si tmavou košili omáčkou alfredo. Manažer, který tehdy pracoval, mi dal další na převlečení, ale bohužel to bylo s krátkým rukávem. Modřina, kterou jsem utrpěl před dny, se už hojila, ale teď měla ošklivou žlutou barvu.

V koupelně jsem si oblékl černé tričko s krátkým rukávem a uvázal jsem si zástěru kolem pasu.

Když jsem vycházel z koupelny, narazil jsem do něčeho tvrdého. To něco vydávalo známý omamný zápach a já klopýtl, když jsem se snažil zůstat na nohou.

Pár teplých a drsných rukou mě držel za ramena a udržoval mě.

Alecův přísný obličej na mě shlížel, jeho celé obočí zvednuté, když jsem do něj narazil podruhé.

No, jestli to není ta malá panenka. Alec se na mě ušklíbl a jeho ruce spadly na boky. Jeho nepoddajné a rozcuchané vlasy mu visely na hlavě, pramen padal dolů, aby se dostal až k jeho předvečerům. Vypadal jako typický padouch, kterého byste viděli ve všech filmech, typ chlapa, o kterého jsem se nikdy nezajímal. Až doteď.

promiň. Odkašlal jsem si a snažil se udržet vyrovnaný hlas.

Alec a Kade měli nějakou neviditelnou sílu, díky které jsem se choval jako hloupý idiot, kdykoli jsem byl v jejich blízkosti.

Dnes jsi nebyl ve škole. podotkl Alec s vážným výrazem v jeho krásné tváři.

Vztek a podráždění ve mně problesklo. Alec a jeho bratr mě mučili a teď se chtěl chovat znepokojeně? Bylo jasné, že přístup, který jsem zvolil, neměl žádný vliv na jejich chování. Chtěli, abych měl reakci? Dobře. Možná by je to nudilo a skončilo by to jejich podivné upnutí na mě.

Nechápu, jak je to vaše věc. Zavrčel jsem na něj a zíral do jeho tmavých očí.

Byla jsem si jistá, že ve srovnání s Alecovou mohutnou postavou vypadám jako defenzivní kotě, ale bylo mi to jedno. Všechno mě začínalo tížit a nebyla jsem si jistá, jak dlouho bude trvat, než mě úplně opustí zdravý rozum.

Obešel jsem Aleca a spěšně jsem zamířil do kuchyní, aniž bych se odvážil hledat v místnosti Kadeův intenzivní qaze.

Byl jsem v kuchyni celkem šest minut, když ke mně vtrhla servírka, na kterou jsem narazila.

Co je na tobě tak zvláštního? vyštěkla servírka.

Zíral jsem na ni ohromeně. Jistě, narazil jsem na ni náhodou, ale omluvil jsem se za to. Prohlížela si mě od hlavy k patě s kyselým výrazem ve tváři. Její oříškové oči probodávaly mou kůži jejich soudcovským duševním pohledem.

Co? Ušklíbl jsem se a na její vkus jsem reagoval příliš pomalu.

Servírka si zkřížila ruce na hrudi: "Musíš si myslet, že jsi tak zatraceně skvělý, co?"

Doslova nemám ponětí, o čem mluvíš. Vyštěkl jsem na ni, vděčný, když jsem viděl Tori, jak se k nám řítí.

Co, sakra, Camerone? Tori vyštěkla na servírku s karamelovými vlasy. "Co se děje?"

Nemám tušení. Pokrčil jsem rameny a snažil se nescvrknout se pod Cameronovým pohledem.

Tohle je podruhé, co sem dvojčata přišla a žádají o ni konkrétně. Cameron vyštěkla: "Jako by byla kurva speciální nebo co."

Když to řekla, vyschlo mi v ústech a srdce mi nešťastně bušilo.

V každém případě buďte jejich servírka. Vytlačil jsem slova z úst.

Přes Cameronovu tvář se objevil překvapený výraz následovaný podezřením: "Už jsem to zkusil. Chtějí tě."

Na zlomek vteřiny jsem uvažoval o ukončení práce, ale to by nic neřešilo. Opravdu jsem nechal dva chlapy, aby mě donutili z mé práce? Ze školy? Ani šance.

Odešel jsem z kuchyně s bručením, žaludek se mi točil a srdce mi bušilo. Chvilku jsem se sebral.

Ahoj zlatíčko. Kade se ušklíbl, když jsem šel k jejich stolu. Alec seděl na druhé straně a na tváři měl stejný úšklebek.

Zatnul jsem zuby: "Co ti můžu dát k pití?"

Ti dva si objednali sodovku a já se rozběhla pryč, než mohli říct víc.

Trvalo mi to jen minutu, protože jsme dnes nebyli moc zaneprázdněni.

Vždy bylo mnohem snazší mít stoly po třech nebo méně. Nenáviděl jsem používat ty obrovské tácy k přenášení nápojů. Jeden malý přešlap a všechny vaše nápoje by se převrátily. Bylo mnohem snazší udržet vyvážené jídlo. Většina mých nehod se týkala pití.

Postavil jsem před ně oba jejich nápoje, když se natáhla Kadeova hrubá ruka a popadla mě za paži.

Co to sakra je?