Kapitola 1 Ona je... mrtvá?

Eliza Becker byla v ženské věznici. Držela se za vypouklé břicho a pomalu se plazila ke dveřím. Byla zavřená tři dny a kvůli rozkazu jednoho muže až do teď nic nejedla.

Podlaha u dveří byla poseta strouhankou. Eliza natáhla bolestivou ruku. Sebrala špinavé a studené tvrdé strouhanky a vložila si je do úst.

Najednou se otevřely dveře. Nějaký hlas řekl: "Máte návštěvu."

Než se mohla Eliza zaradovat, byla hrubě vytažena z cely, uklizena a strčena do návštěvní místnosti. Mezi mřížemi konečně uviděla muže, kterého deset let milovala.

Eliza zadržela slzy. "Jak se má babička?"

"Jak jsi mohl mít pořád odvahu se ptát?" William Kooper ji chytil za krk. Na jeho tváři byl nemilosrdný výraz, jako by ji chtěl zabít. „Díky tobě se babička už nikdy neprobudí.

"Mohu odpustit, že jsi mi schválně vlezl do postele a unesl Sáru, ale neměl jsi ublížit babičce."

Eliza opakovaně zavrtěla hlavou. Williama zbožňovala už od dětství. Ale od té doby, co se dozvěděla, že osoba, kterou miloval, byla Sara Mitchell, si své city pečlivě nechávala pro sebe.

V den svých dvacátých narozenin se Eliza probudila nahá a měla kocovinu ve Williamově posteli. O měsíc později bylo zjištěno, že je těhotná. Williamova babička vyhrožovala, že se zabije, pokud si William Elizu nevezme. Po svatbě z ní byl tak znechucen, že se na noc domů nikdy nevrátil.

Zpočátku si Eliza myslela, že by mohli žít v klidu do konce života. Pak ale Sara zmizela, následoval telefonát od Williamovy babičky, která Elize řekla, že se musí Elizy zeptat na něco důležitého. Když ale otevřela dveře, spatřili starou paní ležet na podlaze celá od krve.

"Williame, tvé babičce jsem neublížil. V zájmu dítěte mi prosím pro jednou věř." Eliza ho prosila.

"Dítě?" Williamův ledový pohled padl na její vypouklé břicho. "Zbavte se toho. Vaše dítě je příliš špinavé!"

Mužova bezcitná slova se jí zabodla do srdce jako nůž.

"Řekni mi, kde je Sara, jestli ti ještě zbývá nějaké svědomí."

Eliza byla v naprostém zoufalství. Zaječela: "Neublížila jsem tvojí babičce. Neunesla jsem Saru. Proč mi nevěříš? Tohle je dítě Kooperovy rodiny; proč musíš být tak krutý? Proč?"

Muž přimhouřil oči. "Jsi opravdu tvrdohlavý. Protože je to tak, můžeš své hříchy odčinit ve vězení."

Eliza se zhroutila a bušila do mříží, když muž odešel, aniž by projevil její slitování.

"Eliza."

Najednou dovnitř vešla žena s nějakými bavlněnými kabáty. To byla její nevlastní sestra Alexandra Caseová.

"Elizo, přinesla jsem ti tyto bavlněné kabáty, aniž by to William věděl. Je příliš nemilosrdný. Nedovolí, abych ti nic poslal," řekla Alexandra a v očích se jí blýskalo. "Prostě mu řekni, kde se ta žena nachází. Řekl mi, že kdybys trval na tom, že mu místo Sary neřekneš, ztrpčí ti život v tomhle vězení."

Elizu srdce bolelo tak, že se málem udusila. Zatímco si svírala lem košile přes vypouklé břicho, řekla: "Sářino zmizení se mnou nemá nic společného. Jestli chce můj život, ať si ho vezme." V jejím chraplavém hlase byl náznak vzdoru.

Eliza byla nakonec odsouzena. Den, kdy si oficiálně začala odpykávat svůj trest, byl Silvestr. Toho dne ji někteří vězni mlátili do modra, dokud nemohla vstát.

Večer, když všichni šli na silvestrovský večírek ve vězení, ležela Eliza zbitá na studené tvrdé posteli a rukama se držela za břicho. Téměř zemřela. Když pomyslela na to, jak bezcitný William byl, neustále jí padaly slzy.

V jejím smutku se do cely náhle dostal silný a dusivý zápach kouře. Srdce se jí sevřelo. "Je to požár."

Oknem začal unikat kouř a plameny.

Eliza zatnula zuby a vstala z postele. S obtížemi táhla své otlučené tělo a doplazila se ke dveřím. Bylo bolestivé se pohnout, ale nakonec se dostala ke dveřím. Když však vší silou zatlačila na dveře, nepohnuly se.

"Jak se to může stát?" Elizina tvář okamžitě zbledla. Zoufale zaklepala na panel dveří. "Pomoc! Pomoc! Pomozte mi!"

V tu chvíli za dveřmi uslyšela mumlání.

"Jen se starej o své věci. Pan Kooper dal jasně najevo, že tahle žena má být ponechána shnít a zahynout."

"Co? Myslíš ten oheň-"

"Psst, jen ty víš, já vím."

Diskuse utichla za zvuku kroků. Eliza ležela na břiše u dveří. Bolelo ji, srdce jí bušilo a tělo se jí třáslo. William ji zřejmě v této cele nechal zemřít. „Dítě je nevinné. Opravdu mě nenáviděl do té míry, že by mohl dokonce zabít naše dítě?“

Kouř byl tak hustý, že nemohla otevřít oči. Ale myslela na miminko ve svém lůně, dál vší silou klepala na dveře a křičela, dokud její hlas nezačal chraplavět, ale stále ji nikdo nezachránil.

Eliza se bolestí držela podlahy a v duchu opakovala Williamovo jméno znovu a znovu. „Kdysi jsi mi zachránil život a teď ti ho vracím. Po tomto vám nebudu nic dlužen. Pokud existuje posmrtný život, přeji si, abychom se už nikdy nezkřížili.“

Hustě sněžilo.

William zastrčil babičku a vstal, aby zatáhl závěsy. Právě když šel k oknu od podlahy ke stropu, zazvonil mu telefon. Zvedl, aby odpověděl, ale v další vteřině ztuhl.

"Je... mrtvá?"

Na Silvestra roku 2015 zabil požár v Calthon's West Suburban Women's Prison vězně s kódovým označením 0037. Ve stejný den byl William Kooper, generální ředitel GK Pictures, požehnán dvojicí dětí a zvěsti o matce dětí byly všude.

"Aaaaah!"

Eliza se znovu probudila ze své noční můry. Spěšně si sáhla na břicho, jehož plochost způsobila, že se jí sevřelo srdce.

„Víc už není. Moje dítě bylo ztraceno v tom požáru.“

Uplynulo pět let a každou noc ji pronásledovala stejná noční můra. Ve snu ji obklopila skupina lidí, bili ji pěstmi a kopali do ní a zachvátily ji plameny. Bylo tam také dítě, jehož kůže zfialověla, když přestalo dýchat, a Williamovy chladné vražedné oči.

Scény z toho snu ležely v Elizině mysli celou dobu. I po pěti letech to pořád bolelo jako čert, když na to znovu myslela.

Najednou jí zazvonil telefon. Volala Samantha Kelleyová.

"Ty lenochu, zahajovací ceremoniál právě začíná. Proč jsi ještě nepřišel?"

Eliza pracovala jako asistentka Samanthy a dvojnice těla. Dnes se Samantha musela zúčastnit zahajovací akce dramatu. Eliza se musí dostat do hotelu dříve, než Samantha zmínila.

Autobus zastavil hned na zastávce a Eliza vstala, zatímco se omlouvala do telefonu. V tu chvíli se z její strany ozval prudký výkřik. "Ach, monstrum! Je tak ošklivá."

Eli za, polekaná, si spěšně zakryla jizvu po popálenině na obličeji a vystoupila z autobusu. Stála před ukazatelem ulice a hořce pohlédla na odraz svého kostnatého, ošklivého těla a ohavnou jizvu po popálenině na jejím čele.

Eliza vypadala tímto způsobem opravdu děsivě, ale nemohla si pomoct. Věděla, že je to zázrak, že přežila.

Když Eliza dorazila do hotelu, byla překvapená, když viděla zařízení v hotelu. Srdce se jí sevřelo, když si uvědomila, že jde o kostýmní drama Goddess of My Adoration z produkce GK Pictures.

Hraje Samantha tentokrát v dramatu GK? GK. William Kooper?“ Při pomyšlení na toho muže jí běhal mráz po zádech. Ne, neudělá. Zaneprázdněný muž jako on se obvykle takového zahajovacího ceremoniálu nezúčastní. Ale možná mě nepozná, protože můj vzhled je takový.“

S takovou náhodnou myšlenkou šla Eliza ke vchodu do síně. Když tam dorazila, zastavila ji ale nějaká ochranka. Jeden hlídač nedokázal skrýt znechucení v očích. "Ty ošklivá věc, odkud jsi přišel? Vypadni odsud. Neděs hosty."

"Ahoj, jsem asistentka Samanthy. Já-"

Ochranka se zamračila na hrubý, nepříjemný hlas. "Co Samantha? Nikdy jsem o tom neslyšel. Ztrať se."

V tomto okamžiku Samantha znovu zavolala a Eliza začala být nervózní.

V tu chvíli přišla žena s vynikajícím make-upem a okázalými šaty, obklopená skupinou lidí. Eliza se při pohledu na ženu otřásla. Rychle sklonila hlavu a přesunula se do tichého kouta.

"Prosím, pojďte dál, slečno Case."

"Kdo to je?" zeptala se Alexandra s úsměvem, když pohlédla na seschlou a nevzhlednou postavu nedaleko.

"Ach, to je jen ošklivá žena. Dobrá věc je, že je pryč. Jinak by tě vyděsila."

"To neříkej. Všichni jsou si rovni. Nesuď lidi podle vzhledu. Rozumíš?"

"Jsi tak laskav."

Elize se rozzářily oči. Byla to její sestra Alexandra, která se stala nablýskanou filmovou hvězdou. Eliza za ni měla radost.

Samantha volala znovu. Přestože Eliza řekla Samantze, že ji ochranka zastavila, Samantha jí řekla, aby přišla na to, co má dělat sama.

Eliza přemýšlela, jak vstoupit do sálu, když u vchodu do hotelu nastal rozruch. Pomalu vešel vysoký, distingovaně vyhlížející muž. Pohledný muž měl hluboko posazené oči a přísný pohled se zastrašující aurou.

"Williame?"

Když Eliza spatřila toho muže, napjala se a po zádech jí přeběhl mráz. Ty nesnesitelné vzpomínky na minulost se vrátily jako přílivová vlna. Stála nehybně a třásla se strachy, říkala si, že nesmí dopustit, aby ji William viděl; jinak by ji poslal znovu do vězení, aby odčinila tyto domnělé hříchy. Věděla, jak je William nemilosrdný.

Právě když se Eliza chystala uprchnout, narazila do Samanthy, která zvedla ruku a bez varování jí dala facku. "Ty k ničemu! Řekl jsem ti, abys přišel ke mně. Co se tady poflakuješ?"

Po zasažení Elizy Samantha cítila, že v atmosféře není něco v pořádku. Opatrně vzhlédla a spatřila Williama, který měl ve tváři odporný výraz. Samantha byla tak vyděšená, že málem zeslábla v kolenou a stáhla krk. "M-pan Kooper?"

William se nedíval na Samanthu, ale na kostnatou, slabou postavu." Podívej se nahoru," řekl velitelským hlasem.