Kapitola 3 Nikdy mi nemůže utéct
"Aaaaah!"
Eliza polekaně odhodila telefon a zachvěla se v rohu. Její oči zděšeně zíraly na telefon na podlaze, jako by uvnitř bylo monstrum.
"Je to Williamův hlas." Jak by to mohlo být? Jak to, že mi William zavolal na mobil Samanthy? Zjistil tak rychle, že pracuji pro Samanthu? Pokud je to tak, brzy toto místo najde a pošle mě znovu do vězení. Nechci se vrátit na to zatracené místo, kde nespatřím denní světlo. Nechci znovu snášet ta nelidská mučení.“
Eliza se otřásla strachem při pomyšlení na nelidské mučení ve vězení a na ten tragický požár. Řekla si, že musí utéct a nenechat se chytit Williamem. Vyškrábala se vstát, nahodile sbalila nějaké oblečení a spěchala ze dveří.
V hotelovém salonku se atmosféra kvůli Williamovu vzhledu stala zvláštní a poněkud depresivní. Bylo to však také trochu vzrušující pro ty málo známé herce a herečky ve vedlejších rolích, které touží zavděčit se panu Kooperovi z GK Pictures. Ale poté, co viděli jeho zachmuřenou tvář, byli všichni nervózní, ani se neodvážili nadechnout.
Samantha opatrně řekla Williamovi: "Moje asistentka je nemotorná. Omlouvám se, jestli tě urazila." Nechtěla si kvůli té ošklivé ženě zničit kariéru. Byla naštvaná, protože si myslela, že ta ošklivá žena Williama urazila.
Když se Williamova tvář stala ještě vážnější, Samantha zpanikařila. "Th- Ta ošklivá žena je moje asistentka, ale není se mnou příbuzná. Někdo jiný mě požádal, abych si ji vzal k sobě. Jinak bych nedovolil, aby se tak hloupá, ošklivá žena stala mou asistentkou."
"Ošklivá žena?" William se na ni zasmušile podíval a jeho ponurý pohled ji vyděsil.
Samantha znovu opatrně řekla: "A-Ano, je ošklivá, hubená jako kostlivec. Jizva na jejím čele je obzvlášť děsivá. Zeptejte se ostatních, jestli mi nevěříte." Zatímco mluvila, šťouchla paží do Aleny Barretové vedle sebe.
Alena energicky přikývla. "Sh-Ona je opravdu ošklivá."
William se zamračil.
Alexandra se na něj podívala. "Možná sis někoho spletl s mou sestrou. Když byla naživu, nebyla nijak úžasně krásná, ale rozhodně nebyla ošklivá. Osoba, kterou popisují, není moje sestra."
"Pane Koopere, máme její původ." V tuto chvíli Ethan přinesl informaci.
William to vzal a viděl obrázek. Osoba na obrázku byla hubená, až byly obě tváře propadlé a řídká ofina nestačila skrýt jizvu. Osoba na fotce měla matné oči, ani z poloviny tak jasné jako kdysi.
"Raine Watson?"
Raine Watson bylo Elizino současné jméno. Koneckonců bývala manželkou Williama, generálního ředitele GK Pictures. Jméno Eliza by mohlo způsobit rozruch, pokud by ho nadále používala. Eliza si tedy změnila jméno.
"Raine Watson?" řekla Alexandra a zírala na fotku. "Zdá se, že se opravdu mýlíte. Jak se moje sestra může jmenovat Raine Watsonová, když od dětství nenávidí déšť? Kromě toho osoba na tomto obrázku je daleko od mé sestry."
„Mýlím se ? Osoba na fotce se Elize nepodobá a hlas v telefonu byl právě chraplavý a nepříjemný, daleko od čistého hlasu Elizy. Kromě toho Eliza nikdy nemluvila tak poddajným tónem hlasu. Ale když to není Eliza, proč utekla, když mě viděla? A kde se vzal ten pocit známosti?“ William by to nebral jako nominální hodnotu.
"Ethan."
"Ano, pane Kooper."
"Okamžitě ji najděte. Teď."
Alexandra se necítila dobře, když viděla, jak William vypadá, jako by ztratil duši. "Proč to děláš, Williame? Eliza je mrtvá-"
"Drž hubu." William ji chladně přerušil. "Nikdy jsem nevěřil, že hromada popela může být ona."
Alexandra udělala dva nejisté kroky dozadu. Mohlo by se zdát, že osobou, kterou William nejvíc nenáviděl, byla Eliza, ale Alexandra věděla, že Eliza je pro něj ta nejzvláštnější. Vždy byl chladný ke všem kromě Elizy, o které vždycky mluvil špatně. Z tohoto důvodu by Alexandra byla raději, kdyby měl k Elize takový odpor, než lhostejnost.
Poté, co William odešel, hala opět hýřila aktivitou. Někdo poklepal Samanthu na rameno. "Hej, tentokrát jsi slavný. Ta tvoje asistentka se ukázala jako Eliza Becker."
"Kdo? Eliza Becker? Kdo je Eliza Becker?"
"Vy ani nevíte, kdo je Eliza Becker? Je to bývalá manželka pana Koopera. Ale říká se, že tato jeho bývalá manželka zemřela před pěti lety. Nevím, jestli se nepletou, myslí si, že vaší asistentkou je Eliza Beckerová."
Samantha měla na tváři kožený úsměv. "Museli se mýlit. Kdyby ta ošklivá věc byla bývalá manželka pana Koopera, byla bych už manželkou pana Koopera."
Když William a Ethan našli sklep, nikdo tam nebyl. I když venku jasně svítilo slunce, suterén o rozloze necelých 200 čtverečních stop byl stále tmavý a člověk musel rozsvítit, aby viděl dovnitř.
Suterén byl chatrč, jen postel a stůl a podlaha byla mokrá a kluzká. William stál před obrazem a nepřítomně na něj zíral. Byl to špatně nakreslený obrázek západu slunce nad mořem. "Po mnoha letech má stále ráda soumrak při západu slunce." V tu chvíli si byl téměř jistý, že tou osobou je Eliza. Kdyby to nebyla Eliza, tak by od něj tak spěchala neutekla.
"Pane Koopere, vypadá to, že jsme stále o krok pozadu."
"Hledej dál. Dokud je stále naživu, nikdy mi nemůže utéct."
Ethan zíral na strašidelný úsměv v koutku Williamových rtů, zmatený Williamovými city k Elize. „Kdyby pan Kooper k Elize nic necítil, nehlídal by hrob Elizy Beckerové tři dny a noci bez jídla a pití po její smrti. Ale kdyby k ní něco cítil, nedal by najevo nenávist v jeho očích, kdykoli bylo zmíněno její jméno. Vztah mezi mužem a ženou je jistě komplikovaný na pochopení.“
Eliza měla málo věcí, jedna taška dostačující, aby se do ní vešlo všechno, co měla. Ale ta taška byla na její hubené tělo příliš velká. Vypadalo to, že by jí to mohlo zlomit páteř. Přišla na malé autobusové nádraží, odkud si mohla vzít autobus do jiných měst, aniž by musela ukazovat svůj průkaz totožnosti. Šlo o to, že to tu nebylo příliš bezpečné.
Eliza si pevně přitiskla tašku k tělu a vystrašeně kráčela k okénku na lístky. Když došla k oknu, někdo ji zastavil.