Kapitola 444 Je to přece muž

Eliza, která cítila, že se William začne zlobit, se rozhodla mlčet a nepokračovat v této záležitosti. Jen se usmála a řekla mu: "Díky."

William si chladně odfrkl a svraštil hrozivé obočí. Eliza se předstírala úsměv, když se vymanila z jeho sevření, "Už je pozdě. Nejdřív se vrátím do svého pokoje. Měl by sis taky brzy odpočinout."

William se zasmál a promluvil k ní zezadu: "Budeš se ke mně chovat slušně, jen když ode mě něco potřebuješ?"