Kapitola 2

Evelyn POV

Proč tu byla? Co tady dělala? Snažím se podívat Reubenovi do očí, abych získal náznak jeho emocí při jejím příchodu, ale ty jeho jsou upřeny na ženu, která se zdá být zmatená, když je vyrušuji.

Její lesklé černé vlasy, které byly na fotografiích dlouhé, byly nyní ostříhané do dlouhého stylového bobu. Na sobě měla zářivě růžový top odhalující velký dekolt, upnuté bílé džíny a růžové lodičky s třpytivými drahokamy. Její oblečení se nepodobalo mému a já se v mém volném dlouhém černém tričku a černých legínách cítil docela ošklivě.

" Ach, ty musíš být Evelyn! Jsem rád, že tě konečně poznávám, jsem jako Reubenova malá sestra, jsem…." Na můj vkus začíná trochu moc vzrušivě, tak jsem ji přerušil.

"Vicky!" řeknu, zatímco Vicky dál drží můj pohled, dokud se na mě nepodívá od hlavy k patě a vezme si mě dovnitř. Kdybych ji nesledoval, myslím, že by se ušklíbla nad mým apelem . Můj vlk z ní měl pocit ošklivosti, chladu, se kterým se narodila. Reuben má chladnou povahu, ale můj vlk cítí, že je schopen tepla, že ho z nějakého důvodu zadržuje. Drží to kvůli ní.

" Omlouvám se, že jsem sestoupil takhle neohlášeně, dostal jsem se do potíží, o kterých jsem věděl, že s nimi může pomoci pouze Reuben!" Říká, když pokládá ruku na nadloktí mého manžela a hladí ji. Je mi špatně, jen když ji pozoruji, jak se dotýká mého manžela, otce dítěte rostoucího v mém bříšku.

" Doufám, že vám nevadí, že jsem tady, každopádně by bylo hezké poznat mou švagrovou!" Říká s úsměvem, který se jí nedotýká očí. Švagrová? To je trochu bohaté, ne? Viděl jsem fotografie, vím, co byly jedna pro druhou.

Reuben se mi odmítá podívat do očí, jeho oči zůstávají upřené na Vicky. Zjistil, že je mi nepříjemné její náhlé zjevení.

" Vicky smečku napadli lupiči, ona se právě dostala živá." Reuben konečně promluví a vysloužil si ode mě zalapání po dechu.

" Přirozeně ji ukryjeme!" Objednává nebo se ptá?

" Samozřejmě." Okamžitě souhlasím, měla štěstí, že ještě žije.

" Kde zůstane Vicky?" V blízkosti hranic jsme měli k dispozici několik penzionů, které jsem mohl zaměstnanci okamžitě uklidit.

" Může zůstat v mých starých pokojích tady v domě Alfa!" Mé srdce klesá při jeho nabídce jí.

" Ach ne, to bych nemohl udělat, zůstanu v předním pokoji pro hosty."

Vnitřně zasténám nad její odpovědí. Mohla nabídnout, že zůstane raději v penzionech než tady v alfa sídle.

" Jsou to moje pokoje..." Odpovím neohrabaně a můj obličej zčervená. Teď bude vědět, že spolu nesdílíme pokoje alfa.

" Tak je to vyřešeno, moje staré pokoje." Potvrdí to Vicky s úsměvem.

"Velmi dobře. Požádám personál cateringu, aby si s vámi promluvil ohledně vašich preferencí v jídle." Souhlasím s Reubenovým požadavkem a snažím se zachovat svůj luna přístup.

" Jsi hvězda! Děkuji, Evelyn." Příliš sladce mi nabízí natažení paží, aby mě objala. Můj vlk, který se jí nechce dotýkat, vnitřně zavrčí, což vede k tomu, že od ní ustoupím. Vyhýbal se jejímu objetí.

" Požádám zaměstnance, aby vám teď připravili pokoje." Přikývnu, než spěšně odejdu z místnosti, než Reuben vycítil můj vnitřní neklid.

Když odcházím z kanceláře, nechávám dveře mírně pootevřené. Když odcházím, slyším tiché mumlání a chichotání Vickyina hlasu. Mluvili o mně? Zhluboka se nadechnu a snažím se uklidnit vlčí žárlivost. Když jsem si něco uvědomil. Příjezd Vicky mě tak zaskočil, že jsem Reubenovi o dítěti neřekl. Budu to muset zatím mlčet, dokud neodejde.

… .

Vrátil jsem se do Noemovy kanceláře v lékařském centru, byl to koneckonců jediný opravdový společník, kterého jsem měl. Řekl jsem mu, že jsem nedostal příležitost říct Reubenovi o dítěti, protože se Vicky náhle objevila zpět ve smečce Red Stone Pack.

Kdybych mohl zatím těhotenství udržet v tajnosti, určitě by tu Vicky dlouho nebyla, a pak bych to mohl říct Reubenovi, až odejde. Mohli jsme si naplánovat náš malý příjezd, jen my dva. Sblížilo by nás to, o tom jsem nepochyboval.

Noahova reakce na to, že mě požádal, aby těhotenství zůstalo v tajnosti, nebyla úplně to, co jsem očekávala. Byl ze mě frustrovaný, řekl mi, že to musím okamžitě říct Alfě. Ale neměl jsem na výběr, prostě to teď nebylo nejlepší načasování. Reuben potřeboval pomoci Vicky a jako luna bych ho v tom podpořil.

Právě jsem byl v Reubenově starém pokoji a pomáhal jsem ho připravit pro Vicky. Za ty dva roky, co tady bydlím, jsem do této místnosti nikdy nevstoupil. Nikdy jsem nevstoupil do žádné místnosti, do které jsem nebyl pozván, připadalo mi to neslušné a neslušné. Při pohledu kolem se skrývala více Reubenova identita než místnost alfa. Když jsem teď vstoupil do této místnosti, tajně mě ještě víc rozčilovalo, že v ní Vicky zůstane.

" Nemůžu uvěřit, že je zpátky... Nemůžu uvěřit, že jí Alfa dovolil zůstat." Candice sténá, když ruší mé myšlenky.

" Proč by ne?" ptám se.

" Byla noční můra. Chovala se jako Luna, když bývali spolu. Rozkazovala nám, abychom byli služebníky." Upřesňuje, když s Michelle převlékají přikrývku.

" Nedělám to?" Usměju se na ni a snažím se v té situaci najít nějaké pobavení.

" Ne Luno, máš jistý způsob, jak se ptát. Ani jednou nemáme pocit, že jsme tvoji sluhové. Ale ona...ach ta vlčice je zlá."

" Candice!" Vyčítám jí, že mluvila mimo pořadí.

"Myslím, že Luna má na mysli to, že když Vic ky zůstala v těchto pokojích předtím..." Michelle začne Candice obhajovat, ale já jsem víc překvapený novými informacemi, které slyším.

" Cože? Zůstávala s ním v těchto pokojích?"

" Ano Luno." Michelle se na mě zamračí.

Ani jednou mě Reuben nenechal zůstat ve svých alfa pokojích. Měl jsem své vlastní pokoje, ale dával jsem si pozor, abych předstíral, že jsou to jen pro mě, abych si v nich odpočinul. Ani jednou se mi nezdálo, že bych každou noc nespal v Reubenově posteli.

Napadá mě bolestná vzpomínka z doby před dvěma měsíci, kdy spěšně vyběhl ze svého pokoje. Znechucení v jeho tváři, když utíkal z pokoje, že jsem v jeho posteli. Při té myšlence mě zasáhne závrať a při převlékání ložního prádla se mírně zakolísám.

" Luno...jsi v pořádku?" Michelle mě chytne za paži a položí mě na okraj postele.

" Ano, děkuji Michelle." Odpovím, když si najdu chvilku, abych se vzpamatoval.

"Tady... ukázkový příklad. Ani se neobtěžovala znát naše jména!" Candice se vysmívá, ale je přerušena Michelliným pohledem a vrčením.

" Jsem si jistý, že tu dlouho nebude. Jakmile jí Alfa pomůže postavit se na nohy, bude pryč. Jen se snaž a buď s ní trpělivý, prožila toho hodně." Snažím se Candice uklidnit.

" Nepřekvapilo by mě, kdyby byla zodpovědná za zničení své smečky..."

" Candice!" Zavrčím na ni, ale už je pozdě. Vicky vstoupí do místnosti. Podívám se na Candice a Michelle, které obě zírají na Vicky, Candice se mírně ušklíbne. Jsem si jistý, že to Vicky musela slyšet, ale pokud ano, předstírala, že ne.

" Pokračujte prosím v přípravě pokoje!" Přikážu oběma a oni na mě jen kývnou na potvrzení.

Když odcházím z místnosti, Vicky se dotkne mého lokte, aby mě zadržela.

"Evelyn, zajímalo by mě, jestli bychom si mohli o něčem promluvit? Soukromě?" Usměje se na mě, ale nechybí mi zpětný pohled, který věnuje Ca ndice. Jakmile se mračí na dva zaměstnance připravující její pokoj, jako by si pamatovala, že ji sleduji, a na její tváři se znovu objeví úsměv.

" Samozřejmě Vicky." Odpovím, ale bojím se trávit s tou vlčicí víc času, než jsem musel.