Kapitola 3

Evelyn POV

Vedu Vicky ven do přední části sídla Alfa. Chtěl jsem zkontrolovat, jestli je ještě potřeba něco uklidit, a protože jsem věděl, že Candice a Michelle jsou vzadu v domě, náš rozhovor by neměl být vyslechnut.

Vicky se ke mně otočí, z ní vyzařuje studená aura, kterou tvrdě držela v tajnosti, ale můj vlk to zachytil a v mé mysli kňučel. Můj vlk ví, že této ženě se nedá věřit.

" Překvapilo mě, že máš přední pokoje pro hosty a že mě Reuben nechal zůstat ve svých starých pokojích. Určitě by to mělo být naopak?" Posměšně se směje, záda mi tuhnou při jejích slovech. Možná měl Noah pravdu, možná tu byla s postranním úmyslem. Neměl jsem čas na hry, vzdal jsem se své rodinné smečky, abych se přestěhoval sem a poslední dva roky jsem tvrdě pracoval jako Luna Red Stone Pack. Nenechal jsem ji to zničit. Musel jsem bojovat za to, co bylo moje.

" Vicky..." Měním k ní přístup, nejsem teď taková ta vítající luna.

"…jsme teď sami, můžeš říkat, co chceš !"

Její chování se okamžitě změní! Pryč je ta děsně šťastná vlčice. Nyní přede mnou stojí brutálně nebezpečná žena odhodlaná dostat, co chce.

" Pak to vysvětlím velmi jasně..." Ušklíbla se na mě.

"... chci být bláznem této smečky!"

" Ale já jsem luna!" Odpovídám, zmatená tím, co právě řekla.

" Ale nejsi, že ne? Nejsi označený Reubenem. Čekal na něco...nebo na někoho." Usměje se s arogantním leskem v očích.

" Kdybych neodešel, byl bych luna a byl bych označen! Chci říct, podívej se na tebe a pak se podívej na mě." Říká, že se dívá dolů na můj vzhled.

Její slova mě bodají. Tvrdě jsem pracoval jako luna smečky. Měl jsem respekt smečky a v bitevních formacích jsem byl často volán za své názory. R eubenova rada vždy zvažovala můj diplomatičtější přístup k situacím. Bez ohledu na náš vztah jsem věděl, že Reuben si byl jistý, že vedu smečku, když byl mimo smečku. Nebyla jsem tu, abych se oblékala a nosila vysoké podpatky kolem sídla a křičela rozkazy na personál. Byl jsem zde, abych byl oddaným členem smečky a pomáhal Reubenovi v jeho vedení. Ano, jeho nezájem o mě romanticky vedl k tomu, že nenosím lichotivé oblečení, ale na to jsem si zvykla.

" Myslím tím dva roky, co jsi vdaná, a nejsi ani poznamenaná..." Chladně se na mě směje a stále se zafixuje na skutečnost, že nejsem poznamenaná.

" Zjevně ho neděláš šťastným, zatímco já jsem ho vždycky dělal šťastným. Nikdy jsem si nestěžoval, jestli víš, co tím myslím? Zjevně tě nemiluje!"

Je mi z jejích slov špatně, štěně v mém žaludku její slova považují za urážlivá. Zrada otcových náklonností k jiné ženě, která není jeho matkou. Prakticky s ní bydlel, spal s ní každou noc...zatímco já jsem měl oddělené pokoje a teprve před dvěma měsíci jsem uzavřel naše manželství.

" No, zdá se, že jsi dobře informován." Musím něco říct, abych nevypadal slabě, ale opravdu se mi chce zvracet přes její boty na podpatku.

" Samozřejmě. Vrátil jsem se za jediným účelem a ty mi nebudeš překážet!" Vrčí na mě.

Udělám pár kroků zpět, šokován jejím otevřeně chladným a agresivním chováním. Najednou velmi chráním právoplatné místo mého dítěte v této smečce.

" Vicky, jsem vdaná za Reubena." Možná jen potřebuje slyšet, jak to říkám.

" Manželství bez lásky… bylo by pro tebe lepší, kdyby skončilo okamžitě." Znovu se na mě ušklíbne.

Ne, už jsem ji nemohl poslouchat. Dítě rostoucí v mém lůně, jeho dítě, by nás sblížilo. Rozmrazilo by jeho chladné chování. Stále jsem věřila, že je schopen lásky, schopný milovat mě.

"Byla jsi pryč dlouho, Vicky, proč si myslíš, že k tobě už něco cítí?" Snažím se říct sebevědomě.

" Evelyn, prosím. Viděl jsem naše fotografie v zásuvce jeho stolu. Kdyby mě nemiloval, vyhodil by je. Přesto nevidím žádné tvoje zarámované obrázky v alfa sídle. Skoro jako bys tam ani nebydlel, protože brzy nebudeš!" Říká se zlým úsměvem.

Tato žena byla naprosto odporná. Musel jsem bojovat o své dítě, bojovat za své manželství s Reubenem. Kdyby nás mohl ukázat jako jednotnou frontu, pochopila by to a odešla. Skutečnost, že zachytila své fotografie uložené v zásuvce jeho stolu, mi vhání do hrudi paniku.

Moje mysl je zaujatá jejími slovy, že zprvu nevnímám jeho přístup, necítím ani jeho vůni. Moje mysl se nyní spojila s mou hrudí a přechází do panického režimu.

Ona si toho všimne. Její záda se narovnají a její ňadra jsou vytlačena, když se přiblíží. Řeč jejího těla se mění z agresivní na dívčí a předstírající nevinnou roztomilost. Je všechno, jen ne nevinná.

"Reuben." Vicky volá na mého manžela s téměř vrčivým zvukem. Spěchá k němu, ujišťuje se, že její ňadra poskakují a málem se vysypou z jejího těsného topu. Když k němu dosáhne , položí mu ruku na paži a pohladí ji.

V břiše se mi rozhoří vztek a cítím, jak mi rudne uši z nahromadění této cizí emoce.

" Zajímalo by mě, kam jste oba zmizeli...co to děláte?" Zeptá se a dnes se na mě poprvé pořádně podívá. Jdu odpovědět, ale ta mrcha mě přeruší.

" Jen jsem děkoval Evelyn za to, že pomohla personálu uklidit můj nový pokoj. Odvedla skvělou práci." Zatřepe po něm řasami.

" Vskutku, Evelyn, odvedla jsi skvělou práci." Skládá mi komplimenty, ale používá její formulaci, což mě ještě víc rozzlobí. Jeho pohled na mě setrvává déle než obvykle, zachytil můj hněv, můj neklid?

" Dovol mi, abych ti ukázal pokoj, Reubene, a pokud s tebou souhlasím, jaké změny bych rád provedl?" Ukáže jim, aby vstoupili do domu, a on udělá, co požaduje.

"Evelyn?" Zastaví se přede mnou s obavami v očích.

Jdu otevřít pusu a říct, že chci, aby byla pryč. Že s ním potřebuji mluvit o samotě, ale nedokázal jsem ze sebe dostat žádná slova.

" No tak, Reubene, necháme Evelyn odpočívat. Jsem si jistý, že potřebuje pauzu." Vicky pevně navrhne a odtáhne ho ode mě. Sleduji, jak oba společně jdou po předních schodech sídla Alfa. Přepadá mě smutek z toho, jak skvěle spolu vypadají.

Položím ruce na podbřišek a dotknu se malého miminka uvnitř. Potřeboval jsem obhájit své manželství a svůj titul luna smečky pro tohle dítě. Když ne pro mě, tak pro jeho dítě.