Kapitola 6

Evelyn POV

" Řekl jsem, že mě budeš muset taky vyhnat!" Znovu se setkávám s Reubenovými hromovými očima.

" To je nemožné!" Vrčí na mě a jeho tělo se třese vztekem. Vicky mu položí ruku na rameno, než bude mít odvahu pokusit se uklidnit zhoršující se situaci, kterou způsobila.

" Reubene, prosím, neboj se na můj účet." Vrní mu do ucha.

Moje vlastní vrčení je ohlušující, vrčení dcery luny a alfy zuří na Vicky. Vickyina vlčice nemá jinou možnost, než kňučet... s mrtvým alfou a smečkou už nemá status luny. Otočím se k nim dvěma zády a začnu od nich odtahovat i Noaha.

" Odcházíš s ním?" Reubenův chladný hlas se ozve celým nádvořím.

" Pokud trváte na vyhoštění Noaha, pak ano. Nenechám ho za sebou." Za svým rozhodnutím si pevně stojím.

" Řekl jsem ti, že k němu něco cítí." Vicky mumlá Reubenovi do ucha, což si vyslouží dráždivé zavrčení, dokonce i od něj.

" Musí být vyhnán, ale nemůžete opustit pozici luny, jste moje žena."

"Jaký to má smysl, Reubene? Dva roky jsem se snažil, abys mě miloval, abys mě viděl. Ale nemůžu tě udělat šťastným. Proč pokračovat v této fasádě, proč se navzájem utrápit. Teď vidím, že jsem nikdy neměl šanci." Vidíš zlomené srdce? Mám pocit, že každý divák sleduje, jak se moje srdce ničí přímo před jejich očima.

" I tak s ním NEBUDEŠ, pořád jsi luna této smečky a budeš poslouchat mé rozkazy." Zdá se, že jeho oči blikají barvou, jeho vlk se snaží proniknout.

Už nemám energii bojovat o něj, ne tady s ní. Potřebuji chránit jeho dítě, dokonce i před ním. Tiché slzy mi stékají po tváři, když vím, co musím udělat.

" Co kdybych už nebyl tvůj luna?" Říkám a slyším lapání po dechu od shromážděných členů smečky. Utírám si slzy a připravuji sebe a svého vlka na má následující slova.

" Jak to myslíš?" Zamumlá si pod vousy.

"Já, Evelyn, Luna ze smečky Krvavého Měsíce odmítám svou pozici Alfy manželky a Luny." Jak jsi mohl cítit přerušení spojení se smečkou, když jsi nebyl nikdy označen? Bylo to skoro, jako bych cítil, jak mu puká srdce. Pád ze schodů nebyl nic ve srovnání s touto emocionální bolestí.

" Evelyn..." Udělá krok ke mně, ale Vicky ho stáhne.

Otočím se zády, spojím svou paži s Noemovou a odcházím zpět do alfa sídla. Slyším, jak za mnou Reuben řve, ale rozhodl jsem se neotočit, nepokračovat...ne když je pro něj vším.

" Nedovolím, abys mě opustil!" Řve dřív, než ho slyším, jak se posunul a uháněl do dálky.

……

" Evelyn?" Noah za mnou zavře dveře mé ložnice.

" Noahu, musíme si zabalit... musíme odejít. Vezměte si jen to nejnutnější, všechno ostatní, co můžeme získat, až budeme zpátky doma." Spěchám kolem a snažím se najít velkou tašku, do které si dám základní oblečení.

" Domů?"

„Ano, budeme se muset vrátit zpět do balíčku Silver Moon, dokud nevymyslím svůj další krok.“ V tu chvíli jsem běžel na adrenalin a ani vteřinu jsem nepřemýšlel o závažnosti toho, co jsem právě udělal.

" Evelyn..." Noah se jemně dotýká mého lokte.

"... nemusíš to dělat, ne kvůli mně. Budu v pořádku. Musíš bojovat o svůj luna titul, nevzdávej to, nenech ji vyhrát."

" Už to nechci. Měl jsi pravdu, nikdy mě nebude milovat. Chci jen milovat své dítě."

Náš odchod ze smečky byl trapný. Členové smečky mě prosili, abych zůstal , abych mu dal ještě šanci. Moje srdce na mě křičelo, abych zůstal, každé vlákno mé bytosti mi říkalo, abych zůstala a bojovala za něj, bojovala za rodinu, kterou bych mohla mít. Ale moje hlava přehlušila mé srdce a zabránila budoucímu zklamání, které budu neustále pociťovat, pokud zůstanu. Konfliktní až do poslední vteřiny, i když mě Candice pronásledovala a žádala, abych počkal, že si brzy uvědomí, jaká je Vicky svině a jak doopravdy byl do mě zamilovaný, jen to ještě neví. Ale moje hlava zvítězila.

Cestovali jsme bez zastávky. Jen jsem se chtěl vrátit do smečky Silver Moon, vidět své rodiče. Styděl jsem se za své neúspěšné manželství s tak mocnou aliancí, ale věděl jsem, že se mi nikdy nebudou vyhýbat. Vždy mi jen projevovali lásku.

Jakmile jsme dorazili na místo, Noah nepřestal řídit. Použil náš obnovený odkaz na smečku, aby informoval válečníky o našem příjezdu a otevřel brány.

Moji rodiče stáli před alfa domem a čekali na mě. Vystoupil jsem z auta a spěchal do pohodlí jejich otevřené náruče a dovolil svému tělu, aby konečně proplakalo každou slzu, kterou chtělo, aby celou cestu domů proplakalo.

Noah mě ani jednou neopustil, posadil se na jediné křeslo v mém rodinném předním pokoji, kde jsem jim řekl všechno, co se pokazilo. Pro mého otce bylo těžké udržet svůj hněv na uzdě. Čekal od Rubena víc a maminka ho musela uklidnit.

Noah přiznal svou vinu tím, že přispěl k rozpadu mého manželství, ale že nemohl jen tak sedět a nechat Reubena, aby se mnou i nadále zacházel tak neoprávněně. Moji rodiče měli vždy Noaha rádi a ujistili ho, že na něj nebude kladena vina.

" Zítra zorganizuji své muže, aby navštívili Reubena..." Otec začne prohlašovat, ale nemohu ho nechat vstoupit do toxického prostředí, když byl plný hněvu z mé léčby.

„ Ne, tati, je hotovo…“

Otočím se na Noaha, který na mě s povzbuzením kývne, abych se podělil o své novinky.

"...jsem těhotná a chci zde vychovávat své dítě." Konečně přiznávám, co jsem zadržoval. Setřu si jedinou slzu, která mě pálí z oka. Oba mí p arenti se na sebe podívají s vytřeštěnýma očima, než se vzájemně propojí.

" Podpoříme tě Evelyn jako vždy. Zůstaneš tady a budeš vychovávat dítě." Otec souhlasí a uvolňuje napětí v mé hrudi.

……

Další týden jsem hlavně odpočíval, to miminko bylo silné. Noah mi nadále předepisoval denní vitamínový nápoj, ale pořád jsem se snažila jíst. Bolest mého srdce je stále příliš velká, přesto jsem to vydával za ranní nevolnost.

Reuben se mi celý týden pokoušel dovolat na můj mobilní telefon, ale neměl jsem na to odpovědět, co mi zbývalo říct?

" Myslíš, že sem přijde?" ptá se máma a vypadá trochu znepokojeně.

„ Nechápu proč…“

" Možná by sis měla vzít pár dní ven, Evelyn, proč nenavštívíš jezero, milovala jsi to tam jako dítě." Máma se obává, že kdyby Reuben skutečně dorazil, mohlo by to způsobit mně a dítěti nepřiměřený stres.

"Ano mami, myslím, že budu." Jemně se na ni usměju.

" Doprovodím tě, ujistěte se, že máte dostatek vitamínů." Noah nabízí, což mi trochu ulevilo, když vím, že bude se mnou.

……

Máma měla pravdu, návštěva mého oblíbeného místa mi jako dítěti udělala dobře. Jemné vlnky jezera do mě bubnovaly v novém klidu. Věděla jsem, že k Reubenovi budu vždy připoutána skrze jeho dítě a budu ho vždy milovat, ale měla jsem šanci na štěstí a mír se svými rodiči a mým dítětem a chytila bych to oběma rukama.

Myslím, že ten výlet pomohl i Noahovi. Nechal svého vlka běhat po jezeře s vědomím, že jsem bezpečně seděl na palubě domu u jezera. Netušila jsem, jak velké starosti jsem mu dělala.

Jezero bylo jen na okraji areálu smečky, ale dost daleko na to, aby si zasloužilo pár nocí pryč na zasloužený odpočinek. Ta přestávka mi dala šanci přehodnotit svou situaci, moje srdce se zlomilo. Ale čekala mě nová budoucnost.

Můj otec by se stal alfou mého dítěte, důležitou mužskou postavou v jeho životě. Není to to, co jsem si původně pro sebe vysnila, pamatuji si, že jsem si oblékla svatební šaty s takovou romantickou vizí, co by svatba s Reubenem obnášela, ale teď jsem se pro ten sen probudila.

Jeli jsme zpátky do smečky, když jsem nemohl získat hraniční hlídku přes myšlenkový spoj. Vnější hlídka vždy požadovala, abyste svůj příjezd ohlásili předem, aby nedošlo ke zpomalení pohybu auta, menší šance pak vyvolání lidského podezření.

Po páteři mi přeběhne chlad a můj vlk vyje v mé mysli, když se dostáváme k vnější bráně, abychom ji našli prázdnou.

" Něco je špatně." Říkám Noahovi z bezpečí auta.

" Je děsivé ticho a nemůžu se dostat na hlídku u vnitřní brány." Noah se na mě dívá s hlubokým znepokojením v očích. Hlídka vnitřní brány hlídala hustěji obydlenou část smečky, pokud se nám je nepodařilo dostat, pak bylo něco opravdu špatně.

Noahovi, který je ve stavu beta, byly vždy svěřeny kódy pro brány balíčku. Krátce vystoupí z auta, aby zadal kód k otevření velkých železných vrat. Jak zajíždíme hlouběji do smečky, vidíme před hraniční hlídkou vnitřní brány hořet oheň.

" Co je to?" říkám Noahovi.

" Nejsem si jistý." Odpovídá, jasně na hraně.

Když jedeme blíž, Noah zapnul nouzové přestávky na autě a natáhl ruku, aby mi zabránil narazit do palubní desky. Zpočátku můj mozek nemůže pochopit, čeho jsem svědkem, dokud mě čistý strach nesrazí jako vlak. Vystoupím z auta a rozběhnu se k ohni a vydám zmrzačený výkřik. Mrtvá těla byla navršena na sebe a ponechána shořet. Těla členů smečky.

Rodiče, můj vlk mi křičí do hlavy.

Začnu co nejrychleji utíkat směrem k domu mých rodičů.

" Sakra, Evelyn, počkej!" Slyším, jak za mnou Noah řve, než za mnou začne utíkat.

Mrtvá těla ležela na trávě, když obcházím silnici a běžím mezi poli. Když dojdu k domu, vidím členy smečky, jak se posadili a plakali si do náruče. Přeživší odešli truchlit za mrtvé, doufejme, že více se jich podařilo dostat do krytu včas.

" Luna?" Válečník se postaví a snaží se přede mnou zablokovat můj rodinný dům.

" Co se stalo?" Zalapám po dechu, když se snažím projít kolem něj.

" Byli jsme přepadeni, bylo jich příliš mnoho."

" Evelyn!" Noah za mnou zalapal po dechu, což válečníka rozptýlilo na dost dlouho na to, abych se kolem něj protlačil. Utíkám do domu svých rodičů, abych našel naprostou zkázu.

Tělo mého otce bylo k nepoznání, jeho useknutá hlava ležela vedle něj na podlaze. Tělo mé matky je stále neporušené, ale byla zasažena stříbrným mečem. Meč, který zůstal v jejím srdci... který držel znak smečky z Červeného kamene. Symbol koruny s vlkem vyjícím do rudého krvavého měsíce.

Zhroutím se na podlahu, mé plíce nejsou schopny zadržet dech. Jak mohl být tak bezohledný, jak mohl být tak bezcitný vůči mně a mým. Rubene, ty jsi opravdu monstrum. Svírám ostrou čepel stříbrného meče rukou a pevně ho svírám. Píchání řezné rány způsobilo, že mi krev volně stékala po paži, ale bolest jsem necítil.

" Jak...jak jsi mohl?" křičím. Krví mi proudí vlna vzteku z toho, co mi udělal. Moje slzy se zastavily, nahradilo je odhodlání.

" Rubene... teď už nikdy nebudeš vědět, co je tvoje!" Tohle byl můj slib, můj krvácející slib.