Kapitola 7

Reuben POV

" Já, Evelyn, Luna ze Smečky Krvavého Měsíce odmítám svou pozici Alfy manželky a Luny!" Když slova opouštějí Evelyniny rty, cítím se, jako bych byl střelen do srdce stříbrnou kulkou, můj vlk vyl v mé mysli a chtěl ven. Vzduch mi opustil plíce a zdálo se, že jsem nemohl dýchat. Už jsem byl kurva vsazen do bitvy, ale tohle bolí víc než jakákoli válečná rána. Jak je to vůbec možné, já jsem ji ani neoznačil.

" Evelyn." Zalapám po dechu bolestí, udělám krok směrem k ní, ale Vicky mě strhne zpět. Můj vlk řve v mé mysli, když se ke mně Evelyn otočí zády a spojí ruce s Noahem.

Chtěl jsem zabít toho hajzla, toho hajzla, který ji nikdy neopustil. Vždycky byl v kurevském stylu a teď už vím proč. Chtěl ji jako svou, bohyně ví, jak dlouho. Tuto úroveň zrady bych od ní netoleroval, opravdu spala se svým lékařem, když byla se mnou vdaná? Celou tu dobu jsem si myslel, že je jiná… sladká a nevinná.

Nemůžu dostat z hlavy představu, že jsou spolu.

" Nedovolím, abys mě opustil!" Řvu, než můj vlk převezme kontrolu, posune nás a běží směrem k lesu.

Nechal jsem svého vlka běžet tak dlouho, jak potřebuje, zabíjet zvířata, drápat se do kmenů stromů...cokoli, co mu pomůže zmírnit jeho hněv. Potřeboval krev, potřeboval Noemovu krev.

Dva roky je mou Lunou, mou ženou. Teď mě a smečku pro něj odmítá?

Sakra, Evelyn se ke mně přikradla, udělala si místo v mé smečce a v mém srdci. Jen pomyšlení, že se jí dotýká jako kdysi já, ve mně žárlivě rozpaluje oheň ještě víc. Vztek nutí mého vlka chtít více zvířecí krve a já s ním nebojuji, potřebuje to stejně jako já.

Nechtěl jsem se vdávat, otec na mě vyvíjel nátlak, abych si vybral nevěstu, abych posílil smečku. Věděl jsem, že titul Alfa nevydá, dokud se neožením, a tak jsem souhlasil. Byl jsem zoufalejší, abych se zbavil svého otce.

S tátou jsem si nikdy nerozuměl, rád vládl železnou pěstí. Byl to krutý bastard a týral členy své smečky. Dokonce mě jako dítě bil. Brzy přestal, když jsem se nad ním tyčil a dokázal se bránit.

Ano, byl jsem tvrdý na členy své smečky, ale nikdy jsem nepřekročil hranici. Nikdy bych se nesnížil na jeho úroveň vedení. Tehdy to nikdy nepřiznal, ale věděl jsem, že to byly jeho činy, kvůli kterým se Vicky odstěhovala. Donutil ji přijmout toho druhého alfu, jednu z nejslabších alf ze všech. Myslel jsem, že se chcá, když řekla, že odchází, aby byla jeho Lunou, a nechala mě...budoucího alfa krále...pro něj.

Eve lyn se mi zpočátku nelíbila , byla nejlepší ze špatné party. Zpočátku jsem si myslel, že je nevýrazná a slabá...no byla ve srovnání s Vicky, která vždycky ráda vlastnila pokoj. Ale během našeho manželství jsem si začal uvědomovat, že Evelyn je stejně silná, stejně krásná...ale jiným způsobem. Měla moudrost, zůstala klidná na mých válečných setkáních tím, že od narození prokázala svůj výcvik v krvi alfa a rychle si získala respekt členů mé smečky a členů mé rady.

Nebyla ani zdaleka slabá.

Udělala svou vlastní stopu na smečce, dokonce i moji poradci mi řekli, jaké dobré rozhodnutí jsem udělal. Zvykl jsem si na to, že Evelyn je po mém boku, jako moje Luna... Ani jednou jsem si nemyslel, že mě opustí. Měla v sobě absolutní odhodlání, a proto jsem věděl, že když skládala náš manželský slib, myslela každé slovo vážně.

Tu noc, před dvěma měsíci, jsem se styděl za to, jak jsem se choval. Dostal jsem špatné zprávy od svých stopařů a rozhodl jsem se pít jako reakci. Našla mě hrozným způsobem, opilého a

zklamaného sama sebou. Zklamaná, jako by byla moje tlustá ona. Nebyl tam, aby mě potrestal, tak jsem potrestal sebe.

Musel jsem na ni vypadat pateticky, přesto mi pomáhala, starala se o mě. Kdokoli jiný by mě nechal spát v kanceláři. Ale ne ona

Když jsem se pak probudil vedle její krásné tváře a při vzpomínce na její návykově štíhlé a saténově hladké tělo jsem si uvědomil, že k ní začínám cítit city Její vůně od té noci zesílila, teď jsem rozeznal třešňový květ s nádechem mořské soli.

Nemluvil jsem s ní o té noci, cítil jsem se trapně, jak jsem vyběhl z pokoje. Pokaždé, když jsem ji viděl, chtěl jsem se o tom zmínit, ale pak uplynulo příliš mnoho času na to, abych to znovu vzbudil. Od té noci jsem nemohl ani šoustat další vlčici, hluboko uvnitř jsem ji znovu potřeboval.

Když jsem se dozvěděl, že je těhotná, udělalo mi to obrovskou radost. Chtěl jsem děti, jen jsem nevěděl, jestli je chce s chladnou alfou jako já. Ona byla jedním z dárců života a já jsem byl příjemce.

Proč se musela hádat s Vicky? Proč musela tlačit Vicky ze schodů... Proč si nedala větší pozor na dítě. Co čekala, že udělám, vyhýbat se Vicky? Kdo jako jediný přežil útok tuláka na její smečku? A proč to řekla Noahovi a ne mně, svému vlastnímu manželovi? Nemohl jsem to přijmout, řekl jsem to doktorovi před otcem dítěte, ledaže… pokud neměla Vicky pravdu… pokud to dítě nebylo moje.

Můj vlk si vypracoval svůj hněv a vrátil se zpět ke mně, čímž nás posunul zpět do kožní podoby. Byl tak naštvaný, že jsme byli pryč déle, než se čekalo.

Evelyn odešla!

Když jsem dorazil zpět do alfa domu, přiběhla ke mně Candice a řekla mi, že se snažila zůstat , že i ostatní členové smečky prosili svou Lunu, ale ona stejně odešla.

S nikým z nich jsem nemohl mluvit. Snažili se zatlačit na můj myšlenkový spoj, snažili se mě prosit, abych ji pronásledoval... ale ona mě i je odmítla. To byla její zatracená volba!

Hněv mého vlka se přenesl až ke mně a většinu předmětů ve své kanceláři jsem rozbil. Teď jsem seděl u svého stolu a hlavu držel v dlaních a stále jsem blokoval členy své smečky, když do mé kanceláře vešla Vicky.

Rozhlíží se po všem, co jsem rozbil, a když stojí vedle mě, opatrně překračuje rozbité sklo a dřevo na podlaze.

Nenavazuji s ní oční kontakt, nemohu sundat hlavu z dlaní.

" Teď ne, Vicky...chci být jen sám" dožaduji se bez obalu, jen chci, aby se vyprdla

" Reubene, je mi to tak líto... Všechno je to moje chyba. Kdybych se nevrátil."

" Není to tvoje chyba a kam jinam bys šel?"

"Nemůžu uvěřit, že kvůli němu opustila tebe a celou smečku...beta, která předstírá, že je doktor!" Říká, když mi nalévá sklenku whisky z karafy, jedinou věc, kterou jsem nerozbil.

" Možná je to to, co celou dobu chtěla?"

" Jak to myslíš?" zeptám se, vyndám hlavu z dlaní a podívám se na Vicky

" No, možná vždycky plánovali, že budou spolu...byli to miláčci z dětství, že? Možná, že svatba s tebou dala její smečce výhodu. Ale když otěhotněla s jeho dítětem, uvědomila si, co je pro ni důležité."

" Důležité pro ni..." Zařvu a vrazím svůj stůl do protější stěny ve vzteku Mé tělo je rozpálené a v žilách mi koluje vztek.

" Jsem její manžel...měl bych pro ni být tou nejdůležitější osobou." "Ticho, Reubene, bude nejlepší, když ji necháš jít."

Jen vás rozzlobí... nechte ji jít! Vždy tu budu, abych tě podpořil."

„ Ne…“ Hněv mého vlka

přemáhá můj vlastní. Je to opravdu to, co Evelyn celou dobu chtěla? Využila mě pro můj titul, aby ochránila svou smečku? Můj vlk nedovolí Evelyn být s nikým jiným a já také ne!

Otočím se k Vicky, ruce mám zaťaté v pěst. Vím, že musím jít do balíčku Silver Moon. Musím ji potrestat za to, že mě zradila, za to, že ho šoustala za mými zády.

" Nenechám ji být s nikým jiným. Pokud si myslí, že mě může využít k ochraně své smečky... dobře, pak jí ukážu skutečný hněv Alfa krále!"