Kapitola 17

Nějak se mi podařilo dospat až do pátku a byl jsem vděčný za těch pár hodin navíc.

Slova Aleca a Kadea mi plula hlavou jako hladoví žraloci.

Řekli, že k nim patřím, az jakéhokoli důvodu to bylo vzájemné. Bez ohledu na to, jak moc jsem se bránil, některá část mě cítila, že jsou moje. Že dvojčata patřila mně.