Kapitola 20

Nakonec jsem se probudil kolem jedné odpoledne.

Můj spánek byl nejpříjemnější částí celého tohoto víkendu. Dvojčata zmizela z mé mysli a snů. Vyhnal jsem z hlavy všechny myšlenky na ně. Zůstala mi tupá a někdy až nesnesitelně ostrá bolest na hrudi. Upřímně jsem cítil, jako by mi chyběl kousek mé duše, ale nepomáhá to přemítat nad tím, co mohlo být.

Můj plán odejít byl oficiálně uveden do pohybu. Odešel bych v pátek večer. To mi dalo celý týden na práci a vyzvednutí šeku v pátek ráno. Na bankovním účtu jsem měl něco málo přes dvacet pět tisíc. I když by mě to neuživilo navždy, stačilo by to, dokud bych si nenašel práci.