Kapitola 678 Pomoc! Někdo se mě snaží zabít

Oknem prosvítalo slabé měsíční světlo. Nejasně rozeznávala stíny pohybující se v koupelně. Napjala se a vlasy jí stály vzpřímené. Neodvážila se pohnout ani svalem, ale jen zírala na koupelnu, jejíž dveře byly jen šest stop od postele. V koupelně byla tma, ale viděla pohybující se stíny. Eliza byla nervózní.

"Tohle je osmé patro. Jak sem mohl někdo vylézt? Co by to mohlo být? Zloděj? Nebo vrah, který jí chce zabránit v nalezení pravdy o požáru ve věznici? Nepřijde do hotelu krást, pokud je to zloděj, nemluvě o tom, že jsem se právě přihlásil. Pokud to není zloděj, pak je to pravděpodobně vrah."

Hlavou se jí honilo a ona se zatajeným dechem přihlížela, než opatrně vstala z postele. Ani se neodvážila obout si boty, jen šla bosá po koberci ke dveřím pokoje. Z toalety vylezly dva stíny, právě když došla ke dveřím. Byla tak vyděšená, že si zakryla ústa.