Kapitola 5

Evelynino POV

Otevřu oči, aniž bych poznal strop nade mnou. kde jsem to byl? Pamatuji si, jak jsem spadl ze schodů...oprava, jak mě Vicky stáhla ze schodů.

Kde byl Reuben, proč tu nebyl? Vidím Noaha, jak stojí u nohou mé postele a ťuká do notebooku.

" Noahu, kde je Reuben?" Zeptám se, rozhlédnu se po místnosti a dokonce se pokusím podívat ven, abych zjistil, zda mluvil s členem smečky jen těsně před mým pokojem, ale stále dost blízko na to, aby tu pro mě byl, když se probudím.

" Jsem si jistý, že tu brzy bude."

Mé srdce se poroučí nad zprávami...budeš tu brzy? Copak se ještě nezkontroloval? Chtěl být s ní, ženou, která ohrozila život našeho dítěte, aby ukradl mého manžela.

" Navštívil ho vůbec?" Ověřuji, ale už znám odpověď.

" Ne ještě ne..." Noah klidně odpovídá a snaží se uklidnit mou vnitřní krizi.

Nemocniční pokoj se s bouchnutím otevře, Reubenův zjevný hněv mu brání zachytit dveře dříve, než se odrazí od zdi. Místnost nabývá při jeho příchodu těžkou atmosféru, jeho temná aura krouží kolem jako hrozivá připomínka toho, kdo je zde velí.

" Jsi vzhůru. Nějaké poškození?" Jde k mé posteli jako predátor připravený způsobit bolest své kořisti.

" Nějaké modřiny..." Noah začíná vypisovat moje lehká zranění, ale Reuben ho hrubě přeruší.

" Vypadá mi dobře. Na druhou stranu Vicky má stále velké bolesti." Říká mi chladně s přimhouřenýma očima.

" Proč jsi to udělala Evelyn? Vicky mi všechno řekla."

" Co ti řekla?" Dívám se na něj úplně zmatený z jeho pokračující ochrany. Kvůli ní jsem byl v nemocnici.

"Vicky mi řekla, jak jsi propukl v žárlivý vztek na to, že se mnou předtím bydlela, že jsme bývali spolu. Jak se tě snažila uklidnit, uklidnit tě, ale ty jsi viděla rudě. Chtěla tě nechat na pokoji, nechat tě uklidnit se, ale ty jsi ji následoval na vrchol schodů a strčil jsi ji dolů a ona se po tobě natáhla, abys zastavila její pád. Díky bohyni, luvelyn, není vážně zraněná... zákony!"

Jeho víra ve Vickyin obrat událostí byla chorobná, jak si mohl myslet, že bych někomu dobrovolně ublížil tak zlomyslným a vypočítavým způsobem.

" Takže myslíš, že jsem Vicky strčil ze schodů?"

" Myslím, že v tom zápalu tě žárlivě přemohla. Nevěřím, že jsi to opravdu chtěl, aby se to stalo... ale věř mi, když říkám, že už se to nestane!" Jeho tón ke mně byl ještě chladnější než předtím, téměř protkaný pohrdáním.

Nemohu zadržet slzy, které se mi tvoří v očích, mám pocit, že nejsou jen moje, ale i mého nenarozeného dítěte.

"Věříš Vicky víc než vlastní manželce?" Noe se klidně zeptá Rubena.

" Myslíš, že by Evelyn úmyslně vystavila své vlastní dítě nebezpečí?"

" Co?" Reuben při Noemově zjevení zalapal po dechu.

" Jsi těhotná?" Reuben udělá pár kroků blíž ke mně a natáhne se pro mou ruku, ale já se jí záměrně vyhýbám. Jeho vlastní odhalení mi nadále lámou srdce.

„ Už na tom nezáleží…“

" Jak to myslíš?" Reuben se na mě podívá, než se obrátí na Noaha.

Zavřu oči, aby neviděl můj odkaz na Noaha, který udělá totéž, když na odkaz zatlačím.

" Řekneš mu, že jsem ztratil dítě!" objednávám k němu.

" Evelyn..." Noah se se mnou snaží hádat.

" Udělej to!" Objednávám pevněji přes náš mind-link.

" Evelyn...?" Otevřu oči a zjistím, že na mě Reuben zírá s panikou v očích.

„ Dítě ten pád nepřežilo…“ informuje Noah Reubena, když mi z očí tryskají slzy bolesti a viny jako vodopád.

Nikdy jsem neviděl, že by Alfa král ztratil kontrolu. Jeho hněv vybuchne a místnost zahustí dusivým smogem jako aura, kterou těžko dýchám. S obřím řevem začne trhat místnost na kusy, když prohodí židli oknem, rozbije lékárničku a spustí monitor na podlahu...než svůj hněv obrátí zpět na mě.

" Proč jsi nebyl opatrnější? Kdybys na Vicky nežárlil, nic z toho by se nestalo. Potřebovala jen místo, kde by mohla zůstat, dokud jí nenajdu novou smečku...proč jsi to neviděl, proč bys ji prostě neměl rád? Kdybys nebyl tak hloupý, dítě by bylo naživu..."

Noah toho slyšel dost, jeho beta status převzal jeho doktorský titul. Popadne Alfu pod krkem a přitlačí ho ke zdi a varovně zabliká sestupnými zuby.

" Noe..." zakřičím a vylezu z postele. Shodím z něj Noaha a otočím se na Reubena s tím, že chci, aby byl pryč.

"Musíš odejít. Chci, abys odešel! Jdi za Vicky, zjevně ji miluješ. Už mě nepotřebuješ...jen jdi." Vrčím a nechávám se ovládnout vlastním vztekem.

" Řekni mu o dítěti." Noah mi přikáže prostřednictvím myšlenkového spojení.

Reuben sleduje, jak přerušuji svou a Noahovu myšlenku. Otočím se k němu zády, kdybych řekl něco jiného, později bych toho litoval. Když lezu zpět do postele, slyším, jak Reuben mumlá, že odpočívám a že se na mě podívá později, až bude odcházet z místnosti.

" Proč jsi mu neřekl pravdu?" Noah mi šeptá, jakmile byl Reuben vystřelen z ucha.

" Jakou pravdu Noe..." Do očí mě pálí další nekontrolovatelné slzy.

"... stejně jí věří, mně nikdy neuvěří."

… ..

Noah mě následující den odhlásil z nemocnice, pokud jsem si odpočinul na lůžku v sídle alfa.

Neopustil jsem svůj pokoj. Vicky byla také mimo nemocnici a slyšel jsem ji, jak nařizuje personálu dole, jí s Reubenem při každém jídle, nepochybně na mém sedadle, a chichotá se, když to jde, nejspíš v můj prospěch. Nechtěl jsem být s její toxickou postavou ani s ním.

Candice a Michelle se střídaly, aby mi přinesly jídlo do mého pokoje a pravidelně mě kontrolovaly. Nemohl jsem jíst, moje zlomené srdce mi bralo jakoukoli chuť na jídlo. Noah mě také každý den navštěvoval a sledoval, jak piji vitamínovou tekutinu a ujistil se, že jsem v jeho přítomnosti snědl alespoň plátek toastu.

" Evelyn, musíš jíst." Zašeptal na mě, když byla Candice v mé šatně a odkládala čerstvě vyprané prádlo. Když Noah odejde, Candice se vrátí do mého hlavního pokoje a posadí se na kraj postele.

" Musíš dolů, Luno, Vicky je vždy s Alfou... musíš za něj bojovat." Její slova byla určena k povzbuzení, ale výsledkem byl vzlyk, který opustil mé rty. Tajně pevněji objímám své bříško a chráním tak své miminko před další bolestí.

… .

Stále jsem se držel ve svém pokoji a dojedl jsem oběd, když Candice prorazila dveře mé ložnice s obličejem zbaveným všech barev.

" Candice?"

" Luna, Alpha a doktor Noah bojují na nádvoří. Musíte rychle přijít." Spěchala mě z postele a sešla ze schodů. Když vběhnu na nádvoří, najdu Noaha na zemi, má oteklé oko a krvácí v koutku úst.

Spěchám k Noahovi a otočím se, abych viděl Reubena, jak se připravuje na další ránu, Vicky stojící u něj jako odporná zmije syčící zlo do jeho ucha.

" On krvácí!" Vrčím na svého manžela, který napadl člena mé rodinné smečky.

" Ty kurvo, kdo ví, co jste vy dva dělali za mými zády?" Plivne na mě. Nyní jsme shromáždili dav, zaměstnanci a někteří členové smečky šokovaně sledovali netypické chování jejich alfy. Přísné a silné, ano. Ke mně chladný a nemilosrdný, nikdy.

Noah si nemůže pomoct, chce mě jakkoli chránit, dokonce i před zlými verbálními útoky. Vstane a vrhne se na Reubena, ale já ho popadnu a stáhnu zpět právě včas. Reuben se přesune uprostřed Noahova útoku a jeho vlk se ho snaží kousnout do krku. Míří na zabití.

Ochranně chráním Noaha před vzteklým alfa vlkem přede mnou tím, že blokuji své vlastní tělo před jeho.

" Jak to myslíš?" Požaduji od Reubena, když se přesouvá zpět do podoby kůže. Vicky využila příležitosti a podívala se na impozantní tělo mého manžela.

Než si odfrkne, otočí se ke mně zády a nemilosrdně mě obviní z cizoložství.

" Není to zřejmé? Noah je jediný, kdo věděl, že jsi těhotná. Možná měla Vicky pravdu, možná to dítě ve tvém lůně ne..." Přeruší dokonce i to slovo, moje, příliš bolestivé na to, aby je řekl nahlas.

Křičím na něj, svírám své vlastní vlasy do dlaní a neúnavně je tahám za jeho.

"Vicky...Říká skok, ty říkáš jak vysoko! Dva roky jsme neměli žádné problémy, dokud se nevrátila...proč nevidíš, jak je zlá." křičím na něj.

Noah se snaží postavit přede mě a snaží se znovu vyzvat Alfa krále. Ale můj manžel se pokusům mého lékaře jen posmívá.

" Noahu, vaše služby již nejsou vyžadovány." Reuben velí svou alfa aurou.

Nemůžu uvěřit tomu, co slyším, Reuben chce vyhnat jediného spojence, kterého tu mám, mého jediného přítele. V břiše mi začíná vřít vztek.

" Pokud vyhostiš Noaha, budeš muset vyhnat i mě!" Klidně konstatuji, v mém hlase je síla, o které jsem nikdy nevěděl.

Reuben se na mě dívá očima obrácenýma zpět k hluboké bouřlivé oceánské modři.

" Co jsi to právě řekl?"