Kapitola 17

"Abych si vyčistil zuby, Rafe," zavrčím a zastavím se tak prudce, že do mě vrazí a přiměje mě klopýtnout o pár kroků zpět. Jeho ústa se překvapením otevřou a na jeho jazyku vidím omluvu, že mě málem srazil, ale mávnu mu rukou před obličejem, abych to odmítl. "Co, to ani sám nezvládnu!" Vyštěkla jsem a zavrtěla na něj hlavou, když jsem přistoupila dost blíž, dost blízko, aby slyšel můj šepot. "Nebo je riziko, že otěhotním a zničím si celý život, příliš vysoké!"

Znovu se na mě zamračil, ale vidím, jak zpracovává má slova a uvědomuje si, že dnes večer možná trochu překročil hranici mezi ochranným velkým bratrem a úplným debilem. Takže ještě jednou úsečně přikývnu, otočím se na podpatku a vtrhnu sám do koupelny.

Ostře se zdržuji pohledu na sprchy, kde pár kadetů chytá poslední, nyní ledové přeháňky, a místo toho kráčím přímo k řadě umyvadel, kde si zuřivě mačkám zubní pastu na kartáček a tupě zírám do zdi, zatímco si čistím zuby.