Kapitola 18
Polkla jsem, když jsme se blížili k Lucově spodní palandě, protože jsem úplně mimo - nikdy, nikdy předtím jsem nebyl v chlapecké posteli, samozřejmě kromě člena mé rodiny -
Ale Luca, k mé úlevě, mi ukázal směrem k čelu své postele, než se posadil na druhý konec, opřel se o kovovou stupačku s jednou nohou pokrčenou v koleni a kolem ní ležérně ovinul ruku. V duchu jsem se trochu zašklebil, abych viděl, že jeho levá bota je podešev na přikrývce. Pomalu se spouštím na postel, sedím na okraji, oči mi nemrkají, když ho pozoruji.
"Udělej si pohodlí, Krevetko," zvedne bradu a naznačí, že bych se měl uvolnit. "Nebudu kousat."