Kapitola 30
" Možná by ses měl naučit tolik mě nepodceňovat, Grante," říkám suchým hlasem, když předstírám, že se soustředím na jídlo. "Nebo tě příště vezmu ven."
Luca se trochu směje mé aroganci a šklebí se na mě. Nemohu se ubránit malému úsměvu, který mě táhne na rty. Můj bratr na mě vzhlédl s malým úšklebkem na ústech, spokojený se mnou a pyšný. Protože i kdybych ten zápas opravdu nevyhrál? Alespoň se učím, jak se s těmi kluky chovat.
Vybuchl jsem v úsměvu a pak jsme se dostali do snadné konverzace, jedli jsme jídlo ve spěchu, protože víme, že den ještě zdaleka nekončí.