Kapitola 7

Ani ne tak jako jiskru, bez ohledu na to, co jsme zkusili. Maminka nám říká, ať se tím netrápíme, že Bohyně svůj dar odhalí včas...

Ale Akademie...mohla by ve mně něco takového vyvolat? A pokud ano...jakou podobu by měla moje magie?

Moje představivost se točí, když zvažuji možnosti, když se mydlím a trochu se usmívám, zírám, abych se konečně znovu cítil jako já. Dokonce jsem si pro sebe trochu pobrukoval, unesen tím, jak dobrý je to pocit.

Samozřejmě, ten pocit trvá jen krátce, protože právě když odložím mýdlo a šplouchnu si hrst vody na obličej, zazvoní za mnou hlas.

"Co tady sakra děláš?"

A já zalapal po dechu, otočil se a instinktivně se ponořil nízko do bazénu, takže jsem až po bradu v neprůhledné vodě a zíral na tmavou postavu stojící na okraji bazénu. Odstrčím se od něj přes vodu, vyděšená, ale neschopná vidět, kdo to je -

Ale když se dostanu na druhou stranu bazénu, projede mnou hrůza, mrak zakrývající měsíc odjíždí a odhaluje...

Další kandidát - a ne můj bratr nebo bratranec.

Šokově se mi rozšířily oči, když jsem si zcela náhle uvědomil, že je to Luca Grant - celý metr dva metry vysoký a zírá na mě.

"Vážně, Krevetko," řekne, přikrčí se a rozhlédne se všude kolem. "Co tady vůbec děláš? A viděl jsi kolem běhat nějakou dívku? Hledám ji."

Má ústa se trochu pootevře, když si uvědomím, že...že ve tmě nevidí moje dlouhé vlasy svázané vzadu na krku, ani žádné detaily o mém těle pod vodou.

A současně si uvědomuji, že právě teď páchnu jako všechny dívky, protože když jsem se mydlil, smyl jsem všechnu vůni, kterou mě Jesse natřel a která mě zakrývala-

Moje mysl vrčí, ale moje ústa naštěstí reagují beze mě. "Ehm," řeknu a ztlumím hlas. "Ne, nikoho jsem neviděl."

"Sakra štěstí," říká boxer, stojí a vzdychá a strká si ruce do kapes. "Celý den dostávám kousky její vůně...musí tu být, ale nemůžu přijít na to, kde..."

"Proč.." říkám znovu, váhám a třem si nos, zoufale toužím po tom, abych něco ucítil - "proč ji hledáš?"

"Protože," říká a frustrovaně si povzdechne. "Je to moje kamarádka."

"Nemožné," vyštěkl vrčící hlas, takže jsme oba skočili a otočili se směrem k mohutné postavě, která vystoupila ze stínů jako další. A vytřeštím oči, když si uvědomím, že...

Že je to ten obrovský, zjizvený surovec, kterého Rafe porazil v posledním zápase - který zklamaně svěsil hlavu na své lůžku

"Pardon?" Říká boxer a zvedne obočí na většího kandidáta, který se nad ním skoro zamračí. Ke cti mu lze říci, že Luca necouvne.

"Ona nemůže být tvá družka," zavrčí ten surovec a zamračí se na Lucu a ani mě nešetří druhým pohledem. "Protože je moje."

Ano! Ano! Ano! Moje vlčice ve mně křičí, točí se v dychtivých kruzích a drží svůj ocas vysoko jako prapor. Naši kamarádi! Oba dva!

Moje reakce je ale opačná.

"Ohhhh ne," zašeptám a zavrtím hlavou, když se mezi ně dívám.

Dva kamarádi - oba mě hledají?

A ani jeden z nich si neuvědomuje, že tady šlapu vodu!?

Jak se z toho sakra dostanu?