Kapitola 6

Probudím se uprostřed noci a trochu zasténám bolestí ztuhlých svalů a bolavé tváře. Strčím si do nosu s potěšením, když zjišťuji, že už je to mnohem lepší – rychlost hojení vlků je opravdu skvělá, i když mám nos stále příliš oteklý, abych opravdu něco ucítil.

Ale když se posadím, uvědomím si, že skutečný problém je v tom, že jsem... špinavý.

Jsem celý pokrytý potem a krví a moje tělo je...hnusné. Vyplazuji jazyk, když se na sebe dívám, ani jsem nemohl uvěřit, že jsem byl schopen takhle usnout. Chci říct, kolik bolesti jsem vůbec měl?

Hodně, připomíná mi moje vlčice a šťouchá do mě nosem. Můžeme je teď jít najít?

Zamračím se a v duchu ji odstrčím, nejsem schopen na to myslet - nebo možná jen nechci, ne právě teď. Chci říct, co to sakra znamená - co si o tom vůbec myslím?

Představoval jsem si to?

Nebo se... skutečně včera odpoledne, den poté, co jsem nechal prince Assholea u oltáře, zacvakly dvě páření?

Ale ne. To je nemožné. Získáte jednoho osudového páření - jen jednoho! A většina lidí to ani nechápe!

Ani nevím, jaké to je, když zapadne jedna spárovací vazba na místo, natož dvě. Můj vlk se musí mýlit - ať už se stalo cokoli, muselo to být...já nevím, nějaká hormonální reakce na to, že jsem kolem tolika kluků najednou.

Nemýlím se! zavrčel a luskal zuby na mé odmítnutí. Ale já ji zase ignoruji.

Rychle se přesunu do široké společné koupelny na konci místnosti. Popadnu sadu zásob z čekající police a vrhnu se ke sprchovému koutu. Ale když odhrnu závěs, zalapám po dechu – vlastně zalapám po dechu – hrůzou na místě přede mnou. Podlaha a stěny jsou pokryty bahnem a chlapeckými vlasy a - bože, je to dokonce krev v rohu?

Zamračím se na sebe, nenávidím tuhle svou stránku, která je rozhodně princezna...

.ale musím se očistit.

A úplně najednou si vzpomenu, co Jesse řekl cestou dovnitř – že přes vzdálený kopec jsou nějaké horké prameny. Vydechnu trochu zasténání a okamžitě netoužím po ničem jiném, než po dlouhé horké koupeli úplně sám. Uklidit se a osvěžit se – jen vím, že to je jediná věc, která mě napraví.

Asi po pěti minutách hledání horkých pramenů je nacházím.

Jsou vším, v co jsem doufal, že budou. Čistá, čerstvá voda – jen lehce páchnoucí sírou – probublává skrz sadu kamenů a vytváří malou kouřící jezírku, která je tak hluboká, že se do ní dá potopit. S letmým pohledem přes rameno, abych se ujistil, že jsem vlastně sám, svlékám si oblečení a odhazuji klobouk, projíždím si prsty vlasy, když se brodím do bazénu a trochu sténím nad tím luxusním teplem, které obklopuje mé vyčerpané a otlučené tělo.

Když to skončí, svážu si vlasy na uzel u kořene hlavy a zhluboka se nadechnu, zavřu oči a otočím obličej nahoru, abych znovu zíral na hrad proti nebi, jak začnu na svém těle. Když si mýdlem přejíždím po kůži a trochu se hýčkám, zatímco se moje svaly uvolňují, moje mysl se obrací k otázce bojové magie a toho, jak by Akademie mohla něco takového naučit.

Protože Rafe a Jesse a já – všichni bychom měli mít nějaký druh magie, dar od naší babičky, bohyně. Máma a teta Cora nám o tom řekly, když nám bylo šestnáct, ale... nikdo z nás ještě nic neprojevil. Máma je neuvěřitelná léčitelka a teta Cora umí ovládat počasí, ale my tři?