Kapitola 288

"Nebylo to...těžké," říká táta, opírá se o židli a přemýšlí o tom. "Ale bylo to jiné. Nebylo to jako tvoje - tvou matku jsem potkal dlouho poté, co jsem potkal Lydii, a měli jsme dost problémů přijít na to, že tvoje máma je vlk, než jsme vůbec přišli na to, že je to moje družka. Myslím, že kdybych je potkal ve stejnou dobu..." zaváhá a pak se na mě ušklíbne. "Myslím, že by to bylo... šílené. Hlavně proto, že by se navzájem roztrhali na kusy."

"Jo," řeknu a také se zašklebím, když se opřu na židli. "Měli jsme... trochu toho."

"Žádný!" říká táta, šklebí se na mě a předklání se, očividně chce slyšet víc. Usměji se na tátu, protože i když předstírá, že to myslí vážně, miluje drby stejně jako my ostatní. A tak se pustím do příběhu a vyprávím mu o noci, kdy se o sobě Jacks a Luca dozvěděli, a jak se posunuli a jak se Jesse a Rafe museli přimlouvat a jak mě Ben srazil z cesty a pravděpodobně mě zachránil před nějakou vážnou újmou.