Kapitola 289
Můj táta sedí tiše vedle mě, když dokončuji vyprávění, o co mě Jackson a Luca žádali, a já si utírám pár zatoulaných slz z očí. Táta je silný a stoický, když mluvím – skála v mém životě, kterou ho vždy potřebuji, nechává mě cítit bolest a tiše sedí vedle mě. A když to přejde, pořád je tam a drží mě za ruku.
"Co myslíš?" zeptám se trochu roztřeseným hlasem, chci to vědět.
Povzdechne si. "No, nedivím se," nakloní hlavu na stranu. "Vlastnictví, které cítím k tvé matce - byl okamžik, kdy jsme si mysleli, že má také druhého partnera, a já... úplně vypadl..."