Kapitola 348
"Ariel!" Rafe křičí, jeho paže mě obepínají a drží mě blízko. Zavřu oči, ruku mám přitisknutou k boku.
Zazvoní zvonek a zastaví kolo - díky bohu - a já cítím Lucovu úlevu. Ale přesto bolest vyzařuje a já zůstávám přitisknutý k bratrovu boku. "Ariel!" moje máma zalapala po dechu, najednou vedle mě. Co to -"
"Cítí to, mami!" říká Rafe a hlas se mu třese úzkostí. "Nevím jak - ale jeho žebra - ať se stalo cokoli, ona to taky cítí -"