Kapitola 358
"Chyběl jsi mi," zamumlal, držel mě blízko a padl zády ke zdi vedle dveří.
Zašklebil jsem se na něj ve tmě pokoje, tvář jsem měl velmi blízko jeho, nohy nikde u země. Bože, miluju, jak mě vždycky vyzvedne. Nevím proč -- není to tak, že by mě kamkoli vozil nebo že by to dělalo nějaké produktivní dobro. Prostě...miluji to. "Udělal?" zašeptám potěšeně.
"Vždycky mi chybíš," zamumlal a trochu se předklonil, aby mě šťouchl do nosu svým.