Kapitola 365
A můj druh vyhoví, ovine mi ruku kolem krku, když přiblíží svá ústa k mým, kam patří, a položí své tělo na mě. Moje noha se zahákne přes jeho bok, kde to chce být, a svého druha políbím poněkud zoufale, bez rozpaků. Napůl proto, že ho chci - vždy ho chci, zoufale ho chci - a napůl proto, že potřebuji, aby to věděl.
Z Jacksonových rtů vyklouzlo zasténání, když se ke mně přitiskl pevněji. Znovu a znovu mě líbá a s každým polibkem se zanořujeme hlouběji do sebe, jak jeho dlaň tvrdě klouže po mé kůži, nahoru přes hrudní koš, aby poprvé uchopil mé prso. Projde mnou mráz, protože i když jsem s ním už několik hodin nahoře bez, je to poprvé, co to vážně uznal.
Zakloním hlavu dozadu podle intenzity toho, Jacksonovy široké ruky proti mně, jeho mozolnatého palce řítícího světlo přes moji bradavku. Využil toho, políbil mě na hrdlo a jazykem přejížděl po jeho délce. Třes je teď silnější, častější, jak se moje boky přitisknou k němu, chci ho, hrozně ho chci, ztrácím s tím hlavu, jak se mi vždycky zdá.