Kapitola 369
"Věděl jsem, že je jaro," zamumlal s hlavou stále svěšenou, když se vrátil na trať, "protože břeh řeky byl vážně rozbahněný. Jako, pořád jsem v něm klouzal, nemohl jsem se udržet na nohou, otravné jako čert. V zimě je zmrzlý. V létě je tak suchý, že špína...nafukuje vzduch."
Povzdechne si, zvedne oči k mým a pokrčí rameny. A trochu se usmívám, malé části mě se opravdu líbí myšlenka, že vyprávěl konec roku tím, jak těžké bylo neuklouznout a nespadnout tváří napřed do řeky. Ale nic neříkám, jen ho nechám pokračovat.
"Jednoho dne nás poslali sbírat dřevo ze všech věcí." Jeho obličej se zmateně zkřiví. "A musíš pochopit, Ari, jako... my jsme nesbírali dřevo - ne já a kluci z mých kasáren. V tuto chvíli jsme byli válečníci - už ani při výcviku. Naším úkolem bylo jíst, a... cvičit a házet, protože nemáme lepší podmínky. A udržovat kasárna v čistotě. Nikdy jsem mimo kasárna nedostala takové práce, jako je sbírání dřeva nebo něco jiného."