Kapitola 408
Luca se teď dívá do ohně, těžkou paží mě objímá kolem ramen a přiznává to, co by mohla být jeho nejhlubší pravda. „Ariel, bojím se, že ve mně není vůbec žádná podstata. Že jsem jen záblesk a že v okamžiku, kdy mi dojdou zajímavé zvraty a překvapení,... všichni uvidí, že jsem jen podvodník. A že jsem nudný a nikdy neudělám nic zajímavého ani důležitého. A že... to taky uvidíš.“
Srdce se mi sevřelo, když jsem slyšela Lucu tohle říct, protože jsem nemohla uvěřit, že by o mém milém, drzém kamarádovi platilo cokoli jiného. Přisunula jsem se blíž, neprotestovala jsem, protože... no, prozradil mi tajemství, že? A já mu to nechci hned hodit do obličeje tím, že mu řeknu, že to není pravda.
Ale vím, že to cítí, v našem poutu, v každém tepu mého srdce. Že ho takhle vůbec nevnímám.