Kapitola 486

„No tak, Ari,“ zašeptá Jackson vedle mě, i když ho sotva slyším, tak moc se soustředím na papír, na kouzlo ve mně. „Zvládneš to.“ Ale najednou cítím na zádech jeho ruku, teplou a povzbudivou.

Zhluboka se nadechnu a snažím se opřít o jeho víru, ale musím přiznat své překvapení, když ta ruka sklouzne až dolů po mých zádech, ještě hlouběji, dokud mi nechytí okraj košile zastrčené v kalhotách a nevytáhne ji.

Trochu sebou trhnu a otočím hlavu, abych se na něj podívala, zatímco mi nenápadně vklouzne rukou pod látku košile, dokud se mi prsty nedotknou kůže a dlaň se mu opře o spodní část mé páteře.