Kapitola 500

„Ale, pusť mě,“ povzdechnu si poraženě, ztuhnu a plácnu Jacksona do zad, zatímco Jesse a Rafe také ustoupí stranou, prohlížejí si to a tiše mluví. „Už se za svůj nedostatek atletiky stydím dost, nemusíš mi to vyčítat.“

„Dnes sis vedla skvěle,“ lže Jacks, postaví mě zpátky na nohy a strčí si ruce do kapes, myslím, že se tak ubrání nutkání se mě víc dotýkat, přitáhnout si mě pevně k sobě, jak bych si moc přála.

Můj vlk ostře vyje, protože mi bylo tak odepřeno, a já si povzdechnu a ušklíbnu se na svého druha. Pak se ale podívám na svého bratra, hluboce ponořeného do rozhovoru se svým bratrancem, a přistoupím blíž k Jacksonovi. „Tak o co šlo?“