Kapitola 534

Zasmál se, sevřel ruce a přitáhl si mě o kousek blíž.

„Ale Jacksi,“ povzdechnu si a podívám se na něj. „Jestli mi ráno po běhu můžeš dodat energii a to mě udrží v chodu celý den… neměl bych toho využít? Tedy ne navždy, ale teď máme omezený čas a chci se všechno naučit rychle. Jestli se můžu naučit něco užitečného – to nám v téhle válce pomůže…“ Odmlčím se, pokrčím rameny a nechám ho dokončit větu sám.

Jacks si lehce povzdechne a já cítím jeho vnitřní přání, abych si odpočinula kvůli sobě – ale je to jen prchavé, když si mě přitáhne blíž a věnuje mi další z těch dlouhých a pomalých polibků, které mě nutí přemýšlet, proč se sakra vůbec chci učit, když tohle můžu dělat celý den.