Kapitola 540

„Dobře, kámo,“ říkám s úsměvem. „Dej mi šťávu.“

„Neříkej mi kámo,“ zamumlá, „ani Jacky. Ani ničemu, co končí na -ie.“

„Ano, štěňátko,“ povzdechnu si a můj úsměv se prohloubí. Jackson ale jen protočí panenky, než je zavře a znovu se začne soustředit. Okamžitě cítím, jak mě naplňuje energie, teplý závan síly, který mě zaplavuje jako oceánská vlna. Ale jakmile se to přiblíží bodu, kdy se začínám cítit plná – jako bych to už nemohla udržet – soustředím se na svou ruku v Rafeově, na pouto, které mám s bratrem a o kterém vím, že vždycky bylo silné.