Kapitola 579

Když ale vejdu do pokoje, trochu mě překvapí, že v obývacím pokoji nikdo nesedí – že tam stojí jen malý zakrytý talíř, který na mě zřejmě čeká.

„Tady!“ volá Rafe a já otočím hlavu a vidím ho, jak sedí na posteli s Jacksonem naproti němu, mezi nimi má rozloženou hromadu papírů. Na tváři se mi rozlije úsměv, když je vidím pilně pracovat. Jacksonův pohled se okamžitě přesune po mně, zhodnotí mě a ujistí se, že jsem v pořádku – to je vždycky jeho priorita. Ale v tom poutu cítím vřelý příval lásky, náklonnosti a štěstí, který okamžitě opětuji.

„Ahoj!“ říkám a poskakuji k nim. „Co to –“