Kapitola 586

„Je to tak krásné,“ zalapala jsem po dechu a klečela před nově otevřeným kufrem, v němž mám svou paintballovou odstřelovací pušku, matně černou a očividně úplně novou. Vrtulníky právě odletěly a my jsme v odlehlém, hustém porostu stromů, který roste na plošině v polovině okraje útesu rokle.

„Mohla bys zkusit být trochu míň holka?“ zamumlá Rafe vedle mě a s grimasou se rozhlédne, jestli si některý z našich spoluhráčů všiml, jak si s úžasem jemně tisknu konečky prstů ke rtům. „Na jeden den?“

„Můžu to zkusit,“ povzdechnu si, spustím ruce, ale jinak ho ignoruji. Natáhnu se po zbrani, zvednu ji a prohlédnu si všechny detaily, docela ohromená kvalitou puškohledu. „Kde jsou náboje?“