Kapitola 614

„Takže!“ říká Faiza, klesá do židle a chladnokrevně si zvedá podpatky bot na stůl, zatímco se na mě zlomyslně usmívá. „Líbí se mi ten nový přírůstek do tvého harému. Je roztomilý.“ Znovu svraští nos.

Stále rozbaluji snídani, když k ní šokovaně zvedám oči. „Můj... harém?“

„Jasně,“ říká s hlubokým úsměvem, „tvůj malý harém Alfa kluků, hluboce oddaný uspokojení všech tvých přání a potřeb. Musím přiznat, že ti trochu závidím. Jestli je někdy budeš chtít půjčit –“