Kapitola 634
„Když jsem byl dítě,“ zašeptá Luca a stále se na mě nedívá. „Můj vlk byl… divoký. Úplně mimo kontrolu.“
Moje ruka sevře jeho paži v gestu, které, jak doufám, je povzbudivé.
„Prostě… šílel,“ zašeptá Luca. „Nutil mě dělat všechny možné šílené věci. Jako bych se jen… šikulka. Ve školce.“ Podívá se na mě, myslím, že se stydím to říct. „A prostě pobíhá kolem a trhá věci na kusy. Když jsem mohla udržet šikulku – což bylo vzácné – pořád mi v duchu vyl, rozptyloval mě a dělal všechny možné absurdní věci. Bylo to… hrozné. A všichni to věděli.“