Kapitola 661

Kluci mi dali prostor mnohem déle, než jsem si myslela – vlastně celé hodiny. Trávím ve vaně dlouhou dobu, vřem a uklidňuji se, než si začnu urovnávat myšlenky. Pak, když jsem dostatečně klidná, beru každou jednotlivou záležitost postupně, kousek po kousku. Časem se každá myšlenka vydá novou cestou, stane se plánem.

Nakonec vstanu, otře se ručníkem a zabalím se do něj v teple. Ale ani potom neodejdu, vytáhnu se na širokou mramorovou linku, dám si nohy do umyvadla a opřem si hlavu o zrcadlo, zatímco si stále víc prohlížím své plány, snažím se v nich vidět nedostatky a ujistit se, že zvolím tu nejlepší trasu.

Jediným přerušením je drsné zaklepání na dveře nejméně po hodině – pravděpodobně i déle – než se vchod s prasknutím otevře a někdo pošle po podlaze talíř studeného tacos. Požadavek je jasně patrný – jezte, sakra.