Kapitola 676
Jackson pohodlně zavrčí, přitáhne si mě k sobě a odstrčí mi bradu, aby měl zase přístup k mému krku. „Až ti dám svůj znak doopravdy,“ zamumlá, „dám ho přímo sem.“ Pak mě políbí na to zvláštní místo nízko na mém krku. A já se třesu slastí a očekáváním, znovu to chci teď – hned teď.
Kousnu se do rtu, dívám se na Jacksona zamlženýma očima a přehodím si nohu přes kyčli. „Jak dlouho to bude trvat?“ zašeptám.
„Za co?“ zamumlá a už se přiblíží.