Kapitola 748

S Jacksonem si každý na chvíli dáme ruce do umyvadla, vyčistíme si zuby a opláchneme si obličej vodou, než se vrátíme do koutku – místa, kde se cítíme nejbezpečněji. Ale já odhrnu závěs a nechám dovnitř proudit předúsvitné světlo. Protože to tak cítím, to tak cítím lépe.

„Takže,“ zamumlá Jackson, volně si objímá kolena dlouhýma rukama a opírá se o polštáře. „Kde chceš začít?“

Kousám se do rtu, přemýšlím nad tím, ale zároveň... jsem rozptýlená. Rozptýlená pouhou fyzickou přítomností svého partnera, sedícího naproti mně v naší posteli, nádherného, chápavého a ochotného vyslechnout si každou drobnost z toho, co musím říct. Téměř navzdory mému odhodlání být stoická a vážná se mé oči odvrací od jeho tváře a směřují k jeho postavě, vnímám krásný způsob, jakým bylo jeho tělo vymodelováno, zdokonalováno za roky úderů, běhání a čehokoli jiného, co tihle bojovníci dělají. Můj vlk přešlapuje z tlapy na tlapu, šťouchá mě, říká mi, abych k němu šla - abych se ho dotkla -