Kapitola 770

Pak se podívám na Jackse, neuvěřitelně úzkostlivý z toho, jak na tu zprávu zareaguje.

„To je v pořádku,“ říká docela tiše a dívá se na mě, jako bychom byli jediní dva lidé, co stojí na téhle mýtině. Zvedne ruku k mé tváři a jemně mi palcem pohladí tvář. „Pro mě to nic nemění. Pořád k tobě nepustím toho blbce – ale jestli mezi vámi pořád existuje alespoň část pouta?“ pokrčí rameny. „Aspoň víme, že nějaký divný kámoš nepřijde a nezničí nám život. Jo?“

„Jo,“ říkám, věnuji mu roztřesený úsměv a přikývnu.