Kapitola 773

Dívám se doleva, zatímco moje palba prochází nepřátelskou linií a pohlcuje vše v dohledu. Uvědomuji si, že i když na našeho nepřítele sesílám zkázu, stále je před námi... tolik, tolik práce. Atalaxianů je prostě tolik. A začínají reagovat, zapínat můj vír plamenů, bránit se.

Zvědavě sleduji, jak nepřítel začíná s pokusy o bojovou sílu a střílí na mé plameny granáty a kulkami. Ale to mě jen nutí se ušklíbnout, zatímco dál ničím všechno před sebou, plameny se natahují a strhávají tanky a nákladní auta ze země a proměňují je v popel. A nejde jen o to, co je na zemi. V dálce vidím záblesk Cořina blesku, ale i několik vrtulníků se dokáže dostat do vzduchu a míří k plamenům. Plameny se po nich dychtivě vrhají něčím, co vypadá jako démonické ruce, seberou je z nebe a rozdrtí je na zem v planoucích obloucích, které vypadají jako meteory padající z nebe.

Zhluboka dýchám, zatímco pracuji, radost mnou bzučí, konečně jsem spokojená, že cítím, že něco dělám, když jsem se v posledních týdnech a měsících cítila tak... tak bezmocná. A i když mnou radost pulzuje, cítím, jak se i já třesu, protože to není zdaleka tak snadné, jako bývalo, i když po tom mám hlad.