Kapitola 783
„To jsem byla já, drahoušku,“ říká dívka, když vidí, jak se dívám na svou bílou noční košili, a znovu jako by mi četla myšlenky. Natahuje ruku a jemně mě pohladí. „Neboj se, drahoušku – jak jsem říkala, máme tu pravidla. Jakmile tě Gabriel přivedl do paláce, vzala jsem tě do náruče.“ Usmívá se na mě, jako by jí bylo velkou radostí mě chránit. „Převlékla jsem tě, umyla a uložila do postele. Neboj se, lásko.“
Pomalu vydechnu, absurdně jí věřím, i když bych teď měl být mnohem, mnohem opatrnější. Ale něco na těch sladkých hnědých očích - bože, je nemožné si pomyslet, že by mohla lhát. Můj vlk mi v duši potvrzuje, stále se bojím všeho jiného, než abych jí věřil.
„A kdo jsi?“ zašeptám a kroutím hlavou, stále tomu nevěřím. Že jsem tady, že mi někdo ukradl život.