Kapitola 840

Jackson mě jemně políbí skrz mříže mé malé atalaxiánské klece. Opřu se o ně celou vahou a nechám ruku sklouznout po Jacksonově strništi a pak zpátky do jeho vlasů.

Odtáhne se a trochu zavrčí, jednak kvůli mně a jednak, no –

„Nesnáším tyhle zatracený bary,“ zavrčí a rozhlédne se po nich, zatímco mě objímá kolem pasu, jak nejlépe dovede, a přitahuje si mě k sobě. „Tohle nebylo shledání, jaké jsem si představoval.“