Kapitola 938

Asi o čtyřicet pět minut později s Jacksonem odcházíme z ložnice a mezi námi leží zvlhlá a šťastná holčička, každý z nás drží jednu ručičku v ruce. Šťastně klusá vpřed a my se na ni oba usmíváme, myslím, že oba stále bzučíme štěstím z koupele.

Říct, že Marigold byla s teplou koupelí spokojená, je slabé slovo. Celá koupelna pro ni byla zázrak – od velké porcelánové vany přes tekoucí teplou vodu, bublinky až po hračky. Dá se s jistotou říct, že si nemyslím, že na mě ještě někdy bude vrčet, až jí navrhnu koupel.

„Marigold!“ zaburácí tátov hlas z obývacího pokoje a všichni tři překvapeně zvedneme hlavy.