Kapitola 968
Chvíli čekám, trochu se šklebím a sleduji Jacksonovu tvář, jak zareaguje. Ale on na mě jen zírá, úplně prázdný.
„Promiň,“ zašeptám, zavrtím hlavou a natáhnu se k němu. „Promiň, Jacksi – nemyslel jsem tím nic zlého –“
„Ne, Ariel...“ odpoví, zamrkal a probral se ze svého strnulého stavu. „Já jen – já prostě nerozumím –“