Kapitola 975
O pár minut později se máma posadí, vezme mě s sebou a kdáká nade mnou, zatímco mi utírá slzy z tváře a zasouvá mi vlasy za uši. „Tady je moje krásná princezna,“ zamumlá máma, hladí mě rukou po vlasech a dává mě do pořádku. „Tak silná a statečná!“
„Nepřátelským armádám se můžu postavit,“ říkám s povzdechem a tichým smíchem. „Těhotenství, úplně nová věc.“
Zasměje se tomu, poplácá mě po tváři a znovu se na mě usměje. „Jako vždycky,“ řekne a lehce pokrčí rameny. „První těhotenství... je vždycky trochu hrůza, i když z něj máš radost.“