Kapitola 995
„Nebudeme tu pořád.“ Překvapí mě nový hlas a já se otočím a rozpláču se, když vidím, jak kolem jednoho z domů přichází táta s Rafem po boku. „Koneckonců, musíme vést zemi.“ Usměje se na mě a roztáhne ruku.
„Tati,“ zaskřehotám, zavrtím hlavou a přitisknu se k němu, když se ke mně přiblíží. „Myslíš tohle všechno vážně?“
„Byl to Rafeův nápad,“ říká táta a usmívá se na mého bratra, který na mě mrkne.